Dnešní první čtení mne inspirovalo k tomu, abych přečetl text, který jsem napsal před více než rokem, ale dosud jsem neměl odvahu ho prezentovat. Nevím, zda ho dám na web a prosím nenahrávejte:

→ Nedávno mne zaujala jedna píseň, kterou zpívají členové sekty Sičchondži a kde v refrénu zaznívá: „Označíme se.“ Vzhledem k tomu, že se tam také zpívá o tom, že se naplňuje kniha Zjevení, tak předpokládám, že se jedná o označení: „… služebníků našeho Boha na jejich čelech“. Ovšem v knize zjevení to pečetidlo drží anděl a jde o pečetidlo živého Boha. Přijde mi, že hlavním znakem sekty není uzavřenost jejího učení a různé tajnosti, které kolem všeho dělají, ale to, že zprivatizovali Boha, že Boží věci vzali do svých rukou. Tak Man Hee Lee může prohlásit, že je víc než Mojžíš, že on je ten anděl – posel z knihy Zjevení. Anděl, který je sice také jen služebník, ale je to on, který oznamuje, co se má stát. Člověk, který na jednu stranu říká, že není nic než farmář, ale přitom má od Boha takový úkol, že se v podstatě stává polobohem. Je to on, kdo ví, co Bůh chystá a co se ve světě stane, je to on, kdo určuje smysl dějin, je to on, kdo rozhoduje, kdo bude spasen a kde bude zavržen.

→ Ovšem nejednala i katolická církve mnohdy podobně? Nebrali jsme i my někdy pečetidlo živého Boha do svých rukou? Netvářili jsme se, že jsme to my jediní, kdo budeme spaseni, že my jediní máme pravdu? A není to něco, co je v nás dosud živé? Nepřeložili jsme si rčení: „Mimo církev není spásy.“ – do podoby: „Mimo Římskokatolickou církev není spásy.“? Co to vlastně znamená: „Mimo církev není spásy.“? Církev je shromáždění Pánovo – tedy společenství těch, které svolává Kristus a kteří toto povolání nějakým způsobem přijmou. Ježíš na kříži umírá za všechny a Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Nejsme to my, kdo rozhoduje o spáse či zatracení, ale je to Bůh.

→ A jak je to s tím, že katolická církev má vždycky a ve všem pravdu? Nemá! Je tu jen jediný člověk, který může říct: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Může to říct proto, že je zároveň i pravý Bůh, který je Pravda a nemůže klamat. Jistě tento Ježíš nám posílá Ducha sv. – Ducha pravdy – abychom poznávali určité věci podstatné pro náš život, že existuje Bůh, že žije ve společenství osob Otce i Syna i Ducha sv. atd. Ano, je mnoho věcí, které víme, ale nikdo snad nechce popírat, že ne ve všem jsme měli pravdu. Třeba, když jsme sebevrahy pohřbívali mimo posvěcenou půdu nebo si mysleli, že svatá zpověď je vyhrazená jen pro ta největší provinění a jen jednou za život. Raději nezmiňuji třaskavá historická témata.

→ Přestaňme se tvářit, že máme v rukou pečetidlo živého Boha, že jsme to my, kdo ví, kdo zná, kdo rozhoduje. Přestaňme říkat, že my jsme tu dva tisíce let a ostatní křesťané se od nás oddělili. Přestaňme se tvářit, že my jsme ta jediná, svatá, samospasitelná církev. Staňme se opravdu katolickými – všeobecnými – křesťany. Máme mnoho pokladů a darů a bude se od nás mnoho žádat. Nejsme lepší než křesťané jiných církví, nejsme lepší než lidé, kteří se ke Kristu nehlásí, nemáme patent na pravdu, na výklad bible ani na lásku.

→ Abych nebyl špatně pochopen. Pevně věřím a vyznávám všechno to, co učí a vyznává katolická církev vedená římským biskupem a biskupy ve společenství s ním, ale i toto naše poznání je jen nedokonalé a částečné – dosud vidíme jen jako v zrcadle. Ten kdo, pevně věří a vyznává něco trochu jiného, není horší křesťan, není horší člověk, není více vzdálen od Boha – dokonce ani není hloupější a není více vzdálen od pravdy. A pokud v některých případech ano, pak to nejsem já, kdo o tom rozhoduje, ale Bůh.

→ Vraťme pečetidlo živého Boha zase do rukou Božího anděla. Přestaňme být sektou a stále více se stávejme církví. Shromážděním Pána – těmi, které svolává Ježíš – a oni odpovídají: „Zde jsem Pane, abych plnil tvou vůli.“

→ Tady citovaný text končí a já si jen dovolím přidat, že právě dnešní den je tou slavností, kdy si připomínáme, že v nebi nejsou jen ti, kteří vše vyznávali, učili a konali v souladu s učitelským úřadem katolické církve, že tam nejsou jen ti, které můžeme oficiálně svatořečit, že tam nejsou jen ti, kteří měli hrdinské ctnosti a neochvějnou víru, ale že v nebi je veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stojí před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem a s palmami v rukou.