Slavíme svatou rodinu s problémovým životem. Upřímný pohled na vánoční příběh, a i to co se dělo poté nám ukazuje, že to je komplikace vedle komplikace.. Tak jaktože svatou rodinu máme v představách jako svatej vobrázek, s úsměvem, svatozáří kolem hlav a růžovým životem?.. Protože takto často vidíme životy a rodiny těch druhých.. Ale realita je někde jinde.. Svatost svaté rodiny je někde jinde než v životě bez problémů.

To, co svatou rodinu dělá svatou je Ježíš uprostřed. Ani okolnosti, ani výchovný model, ani známky dětí, ani příjem rodičů… Ale prostě to že byla sestavena okolo Ježíše… A přeneseně tohle je návod pro svatost našich rodin – mít Ježíše v centru posvětí rodinu.

Bohudíky svatá rodina neznamená ideální rodina. Svatá nerovná se bez chyb, bez nejasností, bez komunikačních šumů, bez třecích ploch… Ale následování Ježíše nám může být velikou posilou pro tohle všechno. Že právě v tomhle všem se dá zůstat věrný Bohu. Je možné hledat a najít Boží řešení na každou situaci v mém životě. V úvozovkách „stačí“ jen nechat Ježíše, aby proměňoval můj život. A dovolit sobě, abych svůj život přetvářel podle toho Jeho.

Každá naše rodina má a může být svatá. Stejně jako každý z nás může a má být svatý.. Je to o Bohaplnosti našich životů.

Všichni žijeme v rodině, ale někteří opravdu jako hodně 😀 zvlášť myslím na všechny rodiny kde právě probíhá zápas jménem výchova.

Chci vám poděkovat za vaše každodenní boje a službu pro církev v podobě péče o rodinu..

Nimráni se s malými dětmi není menší služba než stát u ambonu a povídat o životě v rodinách.. možná naopak, mám upřímný obdiv před rodinami, které se snaží žít poctivě.

Díky že neutíkáte k rychlým výsledkům, ale skrze soustavou lásku budujete další generace. Vlastně možná jednodušeji a jasněji žijete co máte žít. Chci vás v tom povzbudit. V cestě k osobní svatosti a taky boji o svatost rodiny.

Je to velká zodpovědnost, protože nejvíc dobra získáme v rodině.. Ale také největší zlo se děje v rodině.. Je to místo největšího vlivu na život jednotlivců, a tak si prosím buďme toho vědomi, že opravdu záleží na tom jaká v rodině panuje atmosféra…

Vím, že mnozí bojují ohledně víry v rodině – ať už to že naši blízcí neznají Pána Ježíše anebo dokonce že nás naši blízcí nechápou a bojují proti nám a naší víře.. Někdy je „Bůh“ doma sprosté slovo a mrzí mě, že způsob následování Ježíše přináší rozdělení.

Vícekrát jsem se setkal – v jiných farnostech – s tím když třeba mladý člověk zažil nějaký zážitek s Bohem a radostně to vyprávěl doma, tak první reakce byla „ale nepůjdeš do kláštera, že ne?!?!“ … To mě bolí… někdy i od lidí z jedné farnosti můžeme slyšet věty které bolí, tak to prosím zkusme nedělat..

Zároveň chci poprosit – v rodinách nenuťte víru, ale žijte víru.. Pokud mám potřebu někoho obracet, tak to já se potřebuji obrátit. Nejde někoho silou zmáčknout k věření..

Sdílení víry je přetékáni lásky – zvlášť u nejbližších je evangelizace o praktické lásce projevené skrze svobodu.

Zevnitř ven tak jak je to v tom čtení – protože jsme od Boha vyvolení a svatí, máme navenek projevovat milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost…

V rodinách nenuťte víru, ale žijte víru.. Bavte se o tom.. Zkoušejte se modlit.. A tím myslím víc než odříkat Otčenáš vedle sebe ale modlit se spolu. A tak dnešní apelující kázání bude mít i domácí úkol – zkuste se u rodinného oběda bavit o tom kým je pro vás Bůh, jaké místo má ve vašem životě víra.. Upřímně a bez zbožných frází se prosím posdílejte o vaší cestě víry a také o tom, jak můžete kráčet společně.

Na přímluvu svaté rodiny ať vám Bůh žehná do svatosti vašich rodin. Amen.