„Bože, chci všechno to dobré, co nabízíš – odpuštění, vysvobození z vědomí vlastní viny, radost, pokoj, spočinutí ve Tvé náruči, nebe atd. Já se budu snažit, abych byl dobrý. Ano, chci Tě Bože, ale bez toho, abych se vzdal sám sebe. Dohodnuto?“ Tak takhle to nefunguje. Bůh nevyjednává. Chce nás, žízní po nás!

→ Bůh už ze své strany udělal všechno – „Dokonáno je.“ Máme možná pocit, že Bůh nic nekoná a proč nic nekoná. Proč nezasahuje? Kdy už se konečně zvedne a udělá tomu všemu zlu přítrž? Přehlížíme kříž a očekáváme zásah moci. Jenže mocí šermuje Pilát: „Nevíš, že mám moc tě propustit …“ – a nakonec se ukáže, jak je bezmocný a jedná proti svému přesvědčení.

→ Ježíš mluví o království, které není z tohoto světa a nešermuje mocí, ale mluví o pravdě. Pravda, která je dnes znovu vysmívána mocnými tohoto světa, pravda, kterou překrucují ti nejmocnější muži na východě i na západě. Jenže pravda je to jediné, co nás vysvobodí. Pravda, která se stane poznatelnou, když se poznatelným stane Bůh a Bůh se nám dal poznat v Ježíši Kristu. V něm vstoupil Bůh do našeho světa a uprostřed dějin nastolil měřítko pravdy. Pravda je vnějškově bezmocná, nemá žádné legie ani divize, je bezmocná jako Kristus. Ale právě ve své bezmoci má moc – pravda se znovu stává mocí a za obrysem kříže už vzchází záře nedělního rána – Kristova vzkříšení.

→ Ježíš zůstává na kříži až do slavného: „Dokonáno je.“ Ježíš je s námi ve všech bolestech tohoto světa, ve všech bolestech našeho života a nejen Ježíš. Je to zvláštní, ale v Janově evangeliu jako by pod křížem byl uprostřed všech těch vojáků a nepřátelského davu ostrůvek Ježíšových věrných. Byly tam tři Marie a apoštol Jan. Jak často zakoušíme, že i v našich těžkostech nás doprovází nejen Kristus a jeho duchovní blízkost, ale i blízkost těch několika, kteří rozumí a chápou.

→ Ty tři Marie a Jan pod Kristovým křížem pro nás nejsou však jen útěchou, ale také pozváním, abychom druhé v jejich bolestech nenechávali samotné. Nemůžeme jim jen říct, že Bůh je s nimi a že jim pomůže, jsme pozváni k tomu stát při nich, být i pod jejich křížem.

→ A nakonec Ježíši, když ty jsi pro mě udělal všechno, když ty žízníš po mně, tak se ti chci odevzdat. Vím, že nejsem nic moc – spíš nic než moc. Jsem ocet – opravdu ocet – ale ty jsi i ten ocet přijal. Ty jsi ho přijal – „Dokonáno je.“ Ty, Pravda, vypadáš tak poražený a zadupaný mocí, aby se už zanedlouho ukázalo Tvé Vítězství. Vítězství, ze kterého už se vládce tohoto světa nikdy nevzpamatuje – jen lapá ocasem, ale to jsou jen smrtelné křeče. Tvé Vítězství trvá navzdory všemu – vítězství Pravdy, Lásky a Milosti.