Biblická čtení najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/05velikonoce/05_00.htm

Kázání:

V pondělí 26. dubna padla četná epidemiologická opatření, toto pondělí nastává další uvolnění. Například už neplatí, že bohoslužby jsou jen pro 10 % kapacity k sezení. Nyní už jsou pro bohoslužby jen tato tři pravidla: respirátory, dezinfekce a rozestupy 2 metry. Přesto v nás zůstávají otázky, zda jsme povinni všechna nařízení státu respektovat? Kdy jednat a kdy nejednat podle nařízení autority?

→ V prvním Janově listu čteme, že Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. A že to, co uklidní naše svědomí je, když nemilujeme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy. Ovšem není si potom možné omluvit skoro všechno tím, že přece máme rádi druhé, že pro ně konáme něco dobrého.

→ V katechismu čteme, že na jednu stranu je povinností občana přispívat spolu s veřejnými orgány k dobru společnosti v duchu pravdy, spravedlnosti, solidarity a svobody. (KKC 2239) Na druhou stranu je zde uvedeno, že občan je ve svém svědomí vázán nejednat podle nařízení občanských orgánů, jsou-li tyto příkazy proti požadavkům mravního řádu, proti základním lidským právům nebo proti učení evangelia. (KKC 2242) Ovšem například požadavek nosit roušku na prázdné ulici asi není něco, co by bylo proti mravnímu řádu nebo učení evangelia.

→ Tady nám může pomoci citát z Cicera, který katechismus uvádí: „Jistě existuje opravdový zákon: je to zdravý rozum; je ve shodě s přirozeností a najde se u všech lidí; je neměnný a věčný; jeho příkazy volají k povinnosti, jeho zákazy chrání před chybou. Je zločin nahradit jej opačným zákonem; je zakázáno nejednat podle, byť jen jediného, jeho nařízení; a pak, nikdo nemá možnost jej zcela zrušit.“ (De re publica, 3,22,33)

→ Jsou věci, které nezmění ani opatření ministerstva zdravotnictví, ani vládní vyhláška, ani zákon. Je dobře se řídit zdravým rozumem ať už se jedná o nošení roušek, setkávání lidí anebo třeba i toho, co je manželství. Říct např., že manželství je něco jiného než svazek jednoho muže a jedné ženy, tak to je zločin, a to především na dětech.

→ Ovšem dětem docela často přijde nesmyslné to, co po nich rodiče chtějí. Přijde jim, že je to proti zdravému rozumu. Mají se tím řídit nebo ne? Známe 4. přikázání a Pavel v listu Kolosanům píše: „Děti ve všem svoje rodiče poslouchejte …“ (Kol 3,20) Také ovšem víme, že pokud rodiče chtějí po dětech něco, co je mravně špatné – např. je posílají krást – tak mají povinnost neposlechnout. Ovšem v drtivé většině případů rodiče po dětech nechtějí něco mravně špatné, ale jen něco, co dětem přijde, že je proti zdravému rozumu. Mají je poslechnout nebo ne?

→ Tady bych jim odpověděl slovy apoštola Jana: „Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“ Poslechnout rodiče je projevem lásky k nim. Rodiče nám nemusejí vysvětlovat proč po nás to nebo ono chtějí. Nemusíme rozumět všem jejich úkolům a požadavkům. Nemusí to být všechno logické a jasné. Je to láska k nim, která nám velí je poslechnout. Dospělý člověk už nemusí poslouchat rodiče, ale všichni bychom měli poslouchat. Pokyny rodičů už pro nás neznamenají to samé, co Boží vůli. Je dobré, pokud se nám podařilo naroubovat sebe sama na vinný kmen, kterým je Kristus.

→ Pokud jsme opravdu napojeni na Krista a necháváme se očišťovat Bohem, tak nejen přinášíme ovoce, ale máme i Boží moudrost. Máme světlo, co dělat a co nedělat, kdy poslechnout a kdy neposlechnout. O Pánu Ježíši čteme nejen o tom, že se ve dvanácti letech zapomněl v chrámě, ale také, že šel do Nazareta a poslouchal své rodiče. Ježíš porušoval mnoho pravidel své doby a farizeje tím přiváděl k šílenství, ale například zaplatil chrámovou daň, aby nezpůsobil pohoršení.

→ Zůstaňme v Kristu! Zůstaňme ve spojení s ním. Daleko lépe se poslouchají ti, kteří opravdu žijí ve spojení s pánem Ježíšem, ať už jsou to rodiče nebo třeba farář. Pokud rodiče prožívají svůj život ve spojení s Kristem a takto vychovávají své děti, neznamená to nutně, že jejich děti dostanou a uchovají dar víry. Ovšem vždy dostanou do života obrovský vklad: dětství a mládí prožité ve spojení s Pánem Ježíšem. To se nedá úplně vymazat, to je něco k čemu se člověk dříve nebo později vrátí. Všichni toužíme po tom přinášet plody, ale pouze spojení s Kristem nám to může zajistit. Neopouštějme ho!