Biblická čtení najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/05velikonoce/06_00.htm

Kázání:

Někdy se člověk ptá, co stojí za rozvojem některých sekt. Je to jen hlad po duchovnu, dobrý marketing a peníze? Nechci podceňovat hlad po duchovnu ani moc různých manipulativních metod, ale myslím si, že v některých případech je za tím ještě něco víc. V některých případech stojí za úspěchem sekt působení ďábla. V některých případech ovšem i v sektách působí Duch svatý a dává své dary.

 Lituji všech, kdo se stali obětí nějaké sekty, protože je jim obvykle znemožněno, aby využily talenty, které jim dal Bůh, aby je rozvinuly a naplno zužitkovaly. Často musí zpřetrhat nejrůznější vztahy anebo je alespoň radikálně omezit. Nejvýkonnější léta svého života věnují sektě a často pak nenaplní Boží plán se svým životem. Ovšem pokud se jedná o sekty na pomezí křesťanství, tak tito lidé mají daleko větší šanci, že budou spaseni, než ti, kteří víru v Krista odnesli někam na půdu.

 Ze Skutků apoštolů jsme slyšeli, že žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Působení Ducha svatého a jeho dary nejsou totiž omezeny jen na několik vyvolených, ale jak řekl Pán Ježíš Nikodémovi: „Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“(Jan 3,8) Nepochybuji o tom, že ve svátostech působí Duch sv. mimořádným způsobem a připravuje církev na setkání s jejím Pánem (KKC 1092), ale Duch sv. opravdu vane, kam chce. Bůh se nenechá spoutat do našich škatulek.

 Petr hlásá Boží slovo a na pohany sestupuje Duch sv., mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tady najednou vidíme, jakou moc má hlásané Boží slovo. Je důležité, že při mši sv. zaznívá čtení z bible. Je dobře, když se něco z Písma přečte na různých setkáních a akcích. Je velmi přínosné, že existují aktivity jako „Česko čte bibli“ apod. Ovšem i tady platí, že působení Ducha sv. není omezeno na svátosti, četbu z bible, na společenství církve, …ale Duch sv. opravdu vane, kam chce.

 Pokud si přečtete celou 10. kapitolu ze Skutků apoštolů – nebo alespoň od 9. verše dál – tak si uvědomíte, že Petr byl k setníkovi Kornéliovi do Césareje opravdu veden Duchem sv. Tam hlásá Boží slovo a je svědkem toho, jak Duch svatý sestoupí na pohany a na závěr rozkáže, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista.

 Co z toho plyne pro nás? Nechat se vést Duchem svatým, někdy nás vede na místa, kam bychom sami nikdy nešli. Ve verších, které první čtení vynechává Petr vysvětluje: „Jak víte, židovi není dovoleno, aby se stýkal s někým, kdo není žid, nebo aby k němu přišel. Ale mne Bůh poučil, že nesmím nikoho považovat za poskvrněného nebo nečistého. Proto jsem ochotně přišel …“ Ano je dobře nechat se vést Duchem sv. a ne, jen svými představami a různými zvyky. Jsou chvíle, kdy nás Duch sv. vede na místa, kam bychom sami od sebe nikdy nešli.

 Pak je dobré hlásat Boží slovo tam, kde nás k tomu opět povzbuzuje Duch sv. Nenechat se spoutat našimi představami, kde se to hodí a kde se to nehodí. Je dobře nepromarnit okamžiky, kdy druzí jsou ochotni naslouchat Božímu slovu, kdy jsou otevření Božímu působení, kdy i na ně může sestoupit Duch sv. Možná už jsem u nějakého člověka několikrát narazil a mám pocit, že říkat mu něco o víře nemá smysl. Jenže najednou přijde úplně nová situace a jen Duch sv. ví, že teď je třeba vydat svědectví. Kéž tuto chvíli nepropásneme, kéž nemlčíme.

 Pak je důležité neodpírat křestní vodu a naše společenství těm, kteří jako my přijali Ducha svatého. Přijde mi, že až příliš často škatulkujeme lidi. Jsme mezi těmi, se kterými se známe, popřípadě s těmi, kteří jsou nám sympatičtí, kteří sdílí naše názory apod. Jsou lidi, se kterými jakoby nemáme nic společného a ani s nimi nic společného mít nechceme. Ovšem je to Bůh a ne já, kdo rozhoduje, kdo patří do našeho společenství. Na nás je naplnit přikázání vzájemné lásky a Pán Ježíš nám říká jasně: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.