Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/03pust/06_00.htm

Jen je třeba, abyste v biblických textech klikli na evangelium (pašije) z roku B.

Kázání:

Má smysl ještě něco říkat? Vždyť jsme právě slyšeli ten nejúžasnější příběh o lásce Pána Ježíše ke každému z nás. Tady nejde jen o to, že Kristus za nás zemřel. On pro nás udělal mnohem víc. Ježíš na sebe vzal všechny moje hříchy a veškeré důsledky nesl místo mě. Evangelista Marek zaznamenává jen jedinou Kristovu větu na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Ano, až tak daleko jde láska Pána Ježíše ke mně – jeho láska se nezastaví ani před těmi nejstrašnějšími zločiny, protože za tím vším stále vidí člověka, který byl stvořen k Božímu obrazu.

 Dovolím si ale říci pár slov ke dvěma postavám, které zmiňují i ostatní evangelisté. Je to Pontius Pilát a Šimon z Kyrény. Pilát je historiky, a zvláště židy, popisován jako velmi krutý člověk, který je schopen páchat kruté popravy bez rozsudku. V evangeliích ovšem vystupuje jako někdo, kdo Krista v podstatě popravit nechce. Podle Janova evangelia je Pilát židy doslova donucen, když mu říkají: „Když ho propustíš, nejsi přítel císařův.“ Marek, který píše především pro křesťany v Římě, uvádí realističtější důvod Pilátova jednání: Pilát chtěl lidu vyhovět.

 Šimon z Kyrény nechce vyhovět, ale je přinucen nést Kristův kříž. O Šimonovi z Kyrény, který nese kříž píše i Matouš a Lukáš, ale pouze evangelista Marek zmiňuje, že je otec Alexandra a Rufa. Synové Šimona z Kyrény tedy byli křesťanské obci známí – patřili mezi ně. Nejspíše se jedná o stejného Rufa, kterého nechává pozdravovat apoštol Pavel v listu Římanům (Řím 16, 13). Tato služba, ke které byl Šimon z Kyrény, zkrátka a jednoduše přinucen, přinesla jeho rodině a jemu samotnému velké požehnání – dar víry.

 Žijeme v době, kdy se velmi dbá na to, aby člověk dělal věci svobodně, aby nic nedělal z donucení. Pokud někde někdo pomáhá jen z donucení, tak se to bere jako věc, která nemá žádnou hodnotu. Někteří lidé klidně řeknou: „Přece nepůjdu na mši sv. jen proto, že musím. To radši zůstanu doma.“ Nebo: „Přece se nebudu modlit, když se mi nechce. To musí být spontánní.“ Nebo: „Přece se nebudu věnovat rozhovoru s manželkou nebo manželem nebo někým potřebným, když na to nemám náladu. To musí být z lásky.“

 Naopak, pokud se někdo snaží druhým lidem vyhovět, tak se to vnímá jako něco, co je dobré, správné a hodné obdivu.

 Jenže ve skutečnosti záleží na tom, v čem konkrétně se snažíme vyhovět, nebo co konkrétně děláme z donucení. Snažit se vyhovět ve zlu a být tolerantní ke zlu – teď nemyslím ke zlému člověku ale ke zlu – je zkrátka špatně. Naším vzorem nesmí být Pilát. Pokud nás druzí nebo my sami sebe donutíme k něčemu, co je dobré, tak to nesnižuje hodnotu dobrého skutku. Ba naopak, když něco dobrého děláme a musíme se při tom přemáhat tak to má daleko větší hodnotu. Šimon z Kyrény o tom ví své. Následujme ho, a tak budeme následovat i Krista samotného.