Kázání 14. 11. 2021
Když jsem připravoval jednoho adventistu na přijetí do plného společenství katolické církve tak mi říkal, že pro adventisty musí být smutné, že už oslavili 138 výročí existence své církve, a to už bylo před 20 lety. Vždyť už na začátku měl být konec velmi blízko a měli různá data konce světa. Teď už sice adventisté nepředkládají konkrétní data, ale jsou přesvědčeni, že konec je velmi blízko. Jak čteme v Janově Zjevení: „Lhůta je u konce!“ (Zj 10,6) Známe i různé předpovědi konce světa od Svědků Jehovových. V současné době i sekta Shincheonji, církev Ježíšova, získává lidi mimo jiné lákavou nabídkou blízkého konce světa. Zakladatel této sekty, kterému je nyní 90 let se má konce světa dožít. On má být ten anděl (posel) ze závěru knihy Zjevení.
→ My katolíci dost často žijeme jako by tu tento svět měl být na věčné časy a nikdy jinak. Také až příliš často se chováme tak, jako bychom byli nesmrtelní. Sice teoreticky víme, že jsme smrtelní a že mladý může a starý musí. Věříme, že tento vesmír tak jak ho známe jednou zanikne. Věříme v druhý příchod Krista na konci světa. Ovšem ve skutečnosti jednáme jinak. Někdy se až příliš zabydlujeme na tomto světě a paradoxně čím je člověk starší a čím méně času mu zbývá, tak se na tomto světě zabydluje více.
→ Jaký má být správný postoj křesťana ke konci světa a ke konci jeho života? Máme žít na jednu stranu s vědomím, že u Boha je tisíc let jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka. (Žalm 90,4) Tedy ještě může pár dní počkat, což znamená pár tisíc let. Na druhou stranu může být konec světa velmi blízko. Jak napsal sv. Augustin o Ježíšových slovech o konci světa: „Bylo to napsáno tak, aby každá doba myslela, že už přichází konec a lidé byli připraveni.“ Také ohledně našeho života platí, že tu můžeme být do stovky a na druhou stranu jsou pro nás varováním Kristova slova: Bůh však mu řekl: ‚Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ (Lk 12,20). Život křesťana je tedy život v tomto napětí, a to není vůbec jednoduché. Máme žít jednou nohou v nebi, a přitom naplno zde na zemi.
→ Přirovnal bych to k životu dnešních farářů. Jsou kněží, kteří ve farnosti jen udržují základní chod, nic nemění, nad ničím se nezamýšlí, moc toho nedělají, protože si říkají: „Přijde nový arcibiskup, kdo ví, jak dlouho tu budu, …“ Pak existují kněží, kteří se odmítají stěhovat a někteří dost vytrvale a mají pocit, že musí zůstat v té farnosti do smrti. Ono žít s představou, abych byl na jednu stranu připraven se nejbližší léto přestěhovat a na druhou stranu byl připraven zde zůstat dalších 30 let není jednoduché, ale právě to se od kněze žádá a podle toho bych se měl chovat.
→ Církevní společenství nebo sekty, které přicházejí se 100% jistotou, že konec světa je velmi blízko přinášejí lákavou nabídku. Je celkem jedno, zda slibují konkrétní datum nebo to, že to bude maximálně za pár let. Zvláště pro mladé lidi je to přitažlivé. Člověk určité věci nemusí řešit. Nemusí se zabezpečit na stáří, nemusí se trápit s tím, zda má nebo nemá partnera, zda má či nemá děti, profesní růst se dostává na vedlejší kolej atd.
→ Také postoj, který se tváří, že na tomto světě budu žít věčně má svoje kouzlo. Mnoho lidí vytěsnilo smrt ze svého života a veškeré svoje síly investují do budování života na této zemi. Najednou se stává nejpodstatnější to, co mám. Veškerou energii vkládám do toho, jak se zabezpečit, kde investovat, hledám, co přináší největší zisk, co mne nejvíce uspokojí. Chci se stát hvězdou a zářit navěky.
→ Jenže jednou přijde ten čas, kdy hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. Tento svět tu není navěky a ani já tu nejsem navěky. Život křesťana v sobě nese toto napětí a zároveň tuto krásu. Žít s vědomím, že na jedné straně buduji stavby, tvořím plány, pečuji o přírodu, vytvářím podmínky pro desítky generací, které přijdou po mně, a na druhé straně vím, že dnes odpoledne může být konec světa a uvidíme Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. To, že o tom dni a o té hodině neví nikdo, umožňuje všem generacím a každému člověku prožít život naplno až do poslední minuty.