Žijeme v době, kdy se tělo a fyzický vzhled považuje za důležitější než kdykoli v minulosti. Pořádáme soutěže krásy, modelingem se dá dobře živit, plastická chirurgie je na vzestupu … Už neříkáme, že člověk by neměl dřív zestárnout, než zmoudří, ale velká část lidí se snaží nikdy nezestárnout. Přestože se zdá, že tělo je pro nás důležitější než kdykoli v minulosti, tak mnozí dnes nevěří v přesunutí těla do nebe, ale spíše v setrvání duše na zemi.

→ Co tím myslím? Myslím tím západní úpravu východních náboženství, kdy koloběh životů už není vnímán jako trest a kdy ideálem není prožít dobře jediný život a rozplynout se, ale prožít, co nejvíce životů. Nejlepší by bylo, kdyby duše vůbec neopustila tuto zem a stále se vtělovala do nových a nových těl. – Promiňte, ale mě to přijde jako špatná báchorka se špatným koncem.

→ Špatná báchorka, protože zredukovala člověka na jeho duši, ale my nejsme jen naše duše – stejně jako nejsme jen naše tělo – identitu člověka přece tvoří obojí. Člověk je jednota duše a těla, je to setkání hmotného a duchovního světa. Tím špatným koncem západní úpravy východních náboženství pak myslím tu představu žít stále na této zemi se všemi katastrofami, válkami, mučením, bídou …

→ My křesťané nevěříme v setrvání duše na zemi, ale naopak posouváme tělo do nebe. Je to něco, co sice překračuje přirozenost člověka, ale nejde to proti přirozenosti, protože respektujeme, že tělo a duše patří k sobě. Věříme, že Kristus vstal vlastní mocí z mrtvých i se svým tělem. Dnes pak slavíme to, že Panna Maria po dokončení běhu pozemského života byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy Boží mocí. Věříme, že pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu, že na konci světa budou vzkříšena i naše těla.

→ Je zajímavé, že na dvě otázky Pia XII., zda nanebevzetí P. Marie může být předloženo jako článek víry a zda si to biskupové se svými kněžími a věřícími přejí, odpověděli biskupové téměř jednomyslným souhlasem.

→ V čem může být tento článek víry pro nás povzbuzením? Není to nakonec úplně jedno, zda věříme tomu, že má P. Maria v nebi i tělo a nebo tomu nevěříme? Asi se shodneme na tom, že víra v nanebevzetí není pro naši spásu to nejdůležitější. Ovšem povzbuzení je to úžasné!

→ Z člověka po smrti zůstává jen torzo – jeho nesmrtelná duše. Tělo se rozpadá v prach a čeká na vzkříšení až do druhého Kristova příchodu. Pán Ježíš sám je sice výjimkou, jenže On není jen člověk – je zároveň pravým Bohem. Z těch, kdo jsou jen lidé zůstává po smrti jen něco neúplného a zčásti ztraceného. Zdá se, že Boží sen o člověku se nenaplnil a ani nemůže naplnit.

→ Jenže je zde P. Maria obyčejný člověk, které učinil veliké věci ten, který je mocný. Bůh se rozhodl vzít ji s tělem i duší do nebe. To není proto, že by to P. Maria zvládla nějakou vlastní mocí nebo silou, ale Bůh pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům. Církevní otcové zdůrazňovali, že se slušelo, aby ta, která při porodu zůstala neporušenou Pannou, byla také po smrti uchráněna porušení, aby Matka Boží měla to, co má Syn apod. Ano, slušelo se, ale nanebevzetí P. Marie je Boží dar, a ne nějaká nároková část platu za její službu.

→ Nanebevzetí P. Marie je nádherné potvrzení toho, že Boží sen o člověku se nerozplynul, že v Marii se již naplnil a jednou se naplní také na nás, kteří jsme Kristovi. Bůh mocně zasáhl svým ramenem a navzdory snahám vládce tohoto světa vzal P. Marii s tělem i duší do nebe. Z člověka nezůstalo jenom torzo, Boží záměr nebyl zmařen.

→ Věřím tomu, že lidská těla patří do nebe a nanebevzetí P. Marie tuto mou víru posiluje. Lidská těla oslavená a proměněná, která jsou v těch nejlepších letech, ale opravdu v těch nejlepších letech. Lidská těla provoněná Duchem svatým a rozzářená jasem Božího světla. Lituji všechny, kdo se snaží strhávat duše na zem a zůstávat v tomto slzavém údolí, co nejdéle. Vím, že Bůh chce, abych byl jednou celý v nebi – celý, s tělem i duší – to nikdy nemůže být má zásluha. Já to mohu jen pokazit a Boží pozvání odmítnout. P. Maria nanebevzatá přimlouvej se za mě, abych toto Boží pozvání přijal. Dnešní slavnost mi dává naději a povzbuzení, že to tak bude.