Nedávno bylo setkání katechumenů Královehradecké diecéze, kde jeden z nich jako důvod svého vykročení na cestu za Ježíšem uvedl, že jeho dcera byla nemocná a pak už nebyla nemocná. Kolikrát se uzdravení někoho blízkého stane důvodem, že někdo uvěří v Boha. Kolikrát se neuzdravení někoho blízkého stane důvodem, že někdo ztratí svou víru v Boha. Před týdnem jsem mluvil o tom, že se děje mnoho zázraků, což ovšem neznamená, že by zázraky nebyly výjimečné a mimořádné. Bůh v mnoha případech žádný zázrak nevykoná a neznamená to, že by ty lidi měl méně rád. Staří Římané říkali, že ten, koho Bohové milují, umírá mlád, a ono to svým způsobem mnohdy platí i o tom jediném pravém Bohu – Hospodinu.

→ Pokud se někdo smrtelně nemocný zázračně neuzdraví a ani ho nikdo nevzkřísí tak to nedokazuje vůbec nic. Tedy ani Boží existenci ani Boží neexistenci. Pokud se ale někdo zázračně uzdraví nebo pokud je někdo čtyři dny v hrobě a pak ho Ježíš vzkřísí, tak to jasně ukazuje na Boží moc. Vzkříšení Lazara ukazovalo na Ježíše jako Božího Syna tak silně, že nejen mnozí židé v něj uvěřili, ale také někteří chtěli zabít už nejen Ježíše, ale i Lazara. A dokonce i dnes, po skoro dvou tisíciletích, k nám ten příběh promlouvá a čteme ho v rámci přípravy katechumenů ke křtu, aby jasně zaznělo, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží.

→ Ovšem příběh o vzkříšení Lazara je ještě něco víc než jeden z důkazů Ježíšova Božství a jeho moci. Je to totiž příběh o tom, jak Bůh působí a jak Bůh nepůsobí. Lazarovy sestry se zachovají podobně jako P. Maria v Káni Galilejské. P. Maria informuje o situaci: „Už nemají víno.“ A neříká, co by Ježíš měl nebo neměl dělat. Lazarovi sestry také jen informují o situaci: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Jenže zatímco další slova P. Marie jsou: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Tak Marta s Marií mají jasnou představu, co by měl Ježíš udělat – měl by přijít, co nejdřív a pospíšit si, jak jen to jde. Když přijde za tak dlouho, tak místo pozdravu slyší od každé ze sester úplně stejnou výčitku: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“

→ Je to zvláštní, Ježíš hned promění vodu ve víno – časová prodleva tam byla minimální. Zatímco, když jde o uzdravení kamaráda, kterého má rád, tak ještě dva dny zůstane úplně v pohodě na místě, kde byl. To bychom asi do Ježíše neřekli, copak chybějící víno je větší problém než ohrožení života? Ano, Bůh se často chová úplně jinak, než bychom čekali. Nerozumíme, proč se ten nebo onen dožil ve zdraví a plné síle vysokého věku, zatímco jiný, který by si to daleko více zasloužil, tak zemřel mladý anebo se dlouho trápil upoutaný na lůžko.

→ Příběh o Lazarovi, který by skončil v polovině by se až příliš podobal tomu, co známe z běžného života. Jak často zakoušíme, že o něco úpěnlivě prosíme a ono se neděje ale vůbec nic. Ovšem na rozdíl od situací, které aktuálně prožíváme, ten příběh o Lazarovi, jeho smrti a vzkříšení, známe až do konce a víme, že skončí dobře. I příběh našeho života a života našich blízkých může skončit dobře, protože existuje nebe a utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Může skončit dobře, pokud se tak jako v Káni Galilejské budeme držet Mariiny rady: „Udělejte všechno, co vám řekne.“

→ Ba dokonce ten příběh našeho života a života našich blízkých může skončit dobře i tehdy, když tu a tam Bohu vyčítáme: „Pane, kdybys tu byl …“ Příběh o vzkříšení Lazara je možná daleko více příběhem o Martě a Marii. Ukazuje se tu, že pro Boha nejsou problém ani naše výčitky a nářky, že si mu klidně můžeme na všechno postěžovat – dokonce i na něj samotného. Příběh o vzkříšení Lazara je pro mě a myslím, že pro většinu z nás daleko větší nadějí než vyprávění o proměnění vody ve víno.

→ Ne vždy se držím Mariiných slov: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Někdy spíš Bohu vyčítám: „Pane, kdybys tu byl …“ – Ale věřím, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, vzkříšení a život – v něm je život věčný. Děkuji Pane, že i tak mám u Tebe šanci jako Marta a Marie, že i takového mě bereš, že i tak může příběh mého života skončit šťastně a jednou uslyším i já to tvé: „… vyjdi ven!“ – Tehdy už nebudu vzkříšen k životu na pár let, ale navěky, a to ve Tvé blízkosti, v radosti, která nekončí a stále roste.