Stále se ještě zkoušíme tvářit jako že se nic neděje. Chodíme do školy nebo do práce, máme nejrůznější akce, plánujeme na dny, na měsíce nebo na roky dopředu podle toho, jak jsme byli zvyklí. Stále předpokládáme, že to, co je okolo nás dnes bude nějak podobně také za rok a ideálně do konce našeho života. Jenže svět se radikálně mění. Nevíme, jaký budou mít vliv nové technologie na život dětí, ale určitě nějaký vliv mít budou. Nevíme, co všechno přinese umělá inteligence, ale už mnohé změny přináší. Migrace není už tím stěhováním lidí, které tu bylo vždy, ale spíše připomíná dobu stěhování národů. Válka na Ukrajině a v Izraeli, napětí ohledně Taiwanu atd. hrozí tím, že z rozkouskované třetí světové války, se stane globální katastrofa pro celou planetu. Máme dost zbraní, abychom se zcela zničili.

→ A do této situace ve světě dnes slavíme misijní neděli a čteme evangelium, kde nás Ježíš posílá ke všem národům, abychom je křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učili je zachovávat všechno, co nám Kristus přikázal. Ovšem uvědomujeme si, že naše misie nezačíná křtem nebo výukou morálky, i když nakonec máme dojít k objasnění všeho, co nám Kristus přikázal. Jak tedy máme hlásat?

→ Jednou z možných odpovědí je to, co řekla Chiara Lubichová, zakladatelka hnutí Fokoláre, své první družce: „Ano, svět je v očekávání, ale my nesmíme kázat, my musíme vydávat svědectví. Budeme-li tuto lásku žít okamžik za okamžikem, budeme-li žít tak, jak by žil Ježíš, svět uvěří.“ Nakonec tou naší hlavní misií ve světě je snažit se žít vzájemnou lásku, to je nové Ježíšovo přikázání.

→ Jak jsem to řekl ve čtvrtek dětem, tak jako reakce na zlo je ještě větší zlo, tak naší reakcí na lásku má být ještě větší láska. Ve světě okolo nás eskaluje nenávisti a logika pomsty nemá konec a nemá východisko. Zkusme proti tomu postavit logiku vzájemné lásky jako základ všeho.

→ Když jsem byl v roce 1994 v Izraeli, tak jsem na Golanských výšinách viděl na jednom památníku nápis z dnešního prvního čtení: „Zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože.“

V době, kdy stál v čele Palestinců Jásir Arafat a v čele Izraele Jicchak Rabin, se mohlo zdát, že se toto proroctví naplnilo. Dnes se situace v Izraeli otočila o 180°. Nechci mluvit o politice, ale snad by se slušelo připomenout zakladatele Evropské unie Adenauera, Schumana, de Gasperiho. Každé jméno je spojeno s plusy i mínusy, a přesto si dovolím ještě jedno zmínit: Michail Gorbačov.

→ Neříkám ta jména proto, abych vyvolával nějaké diskuse, ale abych ukázal, kolik toho někdy jeden člověk může změnit a že bychom již konečně měli vzít vážně výzvu z listu Timotejovi: „První věc, ke které vybízím je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všechny lidi, za krále a za všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.“ Ještě při mši sv. se za ty mocné modlíme, ale pro mnoho křesťanů je to jediný okamžik, kdy prosí za státníky a politiky. Jinak za ně neutrousí ani jednu modlitbu. Misie není možná bez modlitby za misionáře ale ani bez modlitby za svět a za ty, kdo mají moc. Není náhodou že mezi hlavními patrony misií je sv. Terezička, která neopustila klášter, ale také se nepřestala modlit za misie.

→ Mezi body, které hlavní relátor synody kard. Hollerich v tomto týdnu zmínil mi nějak misie scházela. Přitom vnímám, že pro papeže Františka je to velmi důležité téma, jak řekl již před lety: „Dýchání sestává ze dvou fází: nádechu, tedy vdechování vzduchu, a výdechu, tedy jeho vypouštění. Duchovní život se živí, vyživuje se, modlitbou a projevuje posláním: vdechování, tedy modlitba, a vydechování, tedy poslání.“ To je pro nás stále platný základ, na který nikdy nesmíme zapomínat.

→ Tato misijní neděle nám tedy může přinést dvě důležitá pozvání. Pozvání k modlitbě, abychom se nejen nadechli a prosili za sebe a za své blízké, ale také pozvání k modlitbě, za ty, kdo mají moc abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti i k modlitbě za misie a misionáře. To druhé pozvání je ke vzájemné lásce mezi křesťany, přes všechny naše nedokonalosti a chyby. Nemáme Kristu získávat učedníky ani mečem ani utloukáním argumenty, ale především svědectvím vzájemné lásky.