Nevím, kdy se to změnilo, ale od určitého věku mi začali říkat, že dárky nejsou na Vánocích to hlavní, že jde především o duchovní prožití Vánoc a pak jsem to nějak přijal a začal to říkat dál. Chápu, že současný stav, kdy se z předvánočních nákupů stal jeden z největších businessů naší doby, tak není úplně ideální. Na druhou stranu dárky a samo dávání patří k podstatě Vánoc mnohem víc, než si myslíme.

→ Sama podstata života člověka je spojená s dáváním. Život jsme přece dostali, nikdo z nás si ho nedal sám. Mnozí z vás dali život svým dětem a stali se tak spolupracovníci na Božím díle, který jim dal nesmrtelnou duši. Zároveň víme, že život je Božím darem. Také si uvědomujeme, co všechno jsme dostali od svých rodičů, prarodičů, sourozenců, kamarádů, přátel, učitelů a mnoha dalších. Vidíme i všechno to, co jsme my sami dali lidem okolo nás. Na předávání poznatků, dovedností a zkušeností stojí veškerá současná věda, průmysl, zemědělství, služby a obchod. Bez dávání bez předávání poznání bychom byli asi stále na úrovni doby kamenné.

→ My křesťané věříme, že v Bohu existuje dávání od věčnosti, že Bůh Otec se od věčnosti dává Bohu Synu, Bůh Syn Otce od věčnosti přijímá a cele se zase on dává Otci. Tomuto dávání a přijímání pak říkáme láska. Díky tomu, že Bůh žije ve společenství osob, tak může být Láska. Celý vesmír je potom Božím darem pro nás. My sami jsme Boží dar. Jeden z velkých úkolů člověka je přijmout sám sebe jako dar, který dostal od Boha.

→ A to všechno bylo ještě Bohu málo, a proto se rozhodl, že nám dá sám sebe, že On sám bude pro nás darem a že nás obdaruje i tím, že se spojí s naším lidstvím. Ježíš Nazaretský, ten Ježíšek narozený v Betlémě, je pravý Bůh, o kterém platí: Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán … Bůh je nám dán, Bůh sám se nám daruje. On vydal sám sebe za nás.

→ Ty největší dary tedy nejsou ty hmotné. Víme, že často tím největším darem, který můžeme dát našim blízkým je čas. Letos bohužel volné pracovní dny nevyšly úplně nejlépe a také děti mají nějak krátké prázdniny, ale přesto v době Vánoční do Nového roku si mnoho lidí dobírá své dovolené a děti mají volno. Často se navštěvují i ti, kteří se celý rok neviděli. O Vánocích máme mimořádnou příležitost si uvědomit, že ten druhý člověk je dar, i když mne někdy strašně štve. Bohužel si to často uvědomíme až tehdy, kdy tu ten druhý s námi na tomto světě není.

→ Ani ďábel nemohl úplně zrušit logiku vzájemného dávání a přijímání, ale jen ji prostě pokazil. Nastolil zvrácenou logiku, kdy si člověk myslí, že je šťastný, pokud si bere, co chce, a dává jen tehdy, když z toho něco má. Místo lásky udělal z dávání obchod. Obchod je sice na této zemi potřeba, ale štěstí a naplnění do našich srdcí nepřinese. Jsou vztahy, kdy se musíme chovat obchodně, abychom přežili. Ale člověk potřebuje rodinu, přátele, společenství, kde nevládne obchod, ale láska!

→ Poděkujme za všechny dary, které jsme dostali od Boha i od lidí. Poděkujme za dar života, za všechnu lásku, kterou jsme mohli zakusit, za všechno poznání, dovednost, zkušenosti, o které se s námi někdo podělil. Poděkujme za všechno hmotné i duchovní, co jsme dostali. Poděkujme také za všechno, co jsme sami mohli dát! Neučí nás právě Vánoce, že radostnější je dávat než dostávat?!

→ A radujme se z toho, že Bůh se pro nás stal tím největším darem, že Bůh nám dává sám sebe. Tím největším darem, který si dávají manželé není to, kolik ten druhý vydělá nebo jak vypadá, ale on sám jako takový, jako osoba. Největším darem, který nám Bůh dává není naše zdraví ba dokonce ani náš život, ale Bůh sám! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. Dítě se nám narodilo – Bůh je nám dán!