Jeden anglický novinář provedl před časem poučnou zkoušku: Koupil jeden bochník chleba a postavil se s ním na živých křižovatkách ulic v různých městech. Na kolemjdoucích žádal, aby za ten chléb hodinu pracovali. Došel k těmto výsledkům: V Hamburku se mu vysmáli. V New Yorku byl zadržen policií. V africké Nigérii byli lidé ochotni za tento chléb pracovat tři hodiny. V indickém Novém Dillí se v mžiku shromáždily stovky lidí, kteří za tento chléb chtěli pracovat celý den…

→ Hodnota chleba a lidské práce je na různých místech světa různá. Lidé, ale nejdou za Ježíšem kvůli tomu, aby se najedli. Zatím nepočítají s tím, že by jim Ježíš mohl dát jídlo. Jdou za ním, aby mu naslouchali, aby byli s ním, protože v něm poznali dobrého Pastýře. Jdou za ním, protože viděli znamení, a je jim jasné, že přichází od Boha. Chtějí být s Kristem a úplně zapomenou na to, že je také potřeba jíst.

→ Na rozdíl od synoptických evangelií – Matouše, Marka a Lukáše – nepřicházejí podle Janova evangelia apoštolové za Ježíšem, aby rozpustil zástupy, ale sám Ježíš zkouší Filipa: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ Ježíš chtěl, aby si apoštolové (a možná zvlášť Filip) uvědomili, že jsou situace, která nemají lidsky viděno dobrá řešení. Není dost peněz k nákupu chleba a není ani kde ho nakoupit, vždyť místo je opuštěné a rozpustit zástup je také riskantní, protože některé mohou po cestě opustit síly. (srov. Mt 15,32)

→ Ovšem i tam, kde naše možnosti končí, kde z nabízených variant ani jedna není dobrá, tak tam má Bůh stále ještě několik řešení. Boží možnosti jsou nesrovnatelné s těmi našimi. Přesto Bůh některé věci nechce řešit za nás a nechce je řešit bez nás. Bůh nepotřeboval těch pět chlebů a dvě ryby, nepotřeboval chlapce, který je nabídl, ani Ondřeje, aby mu to řekl. Přesto se Bůh z lásky k nám činí potřebným a bez té chlapcovi svačiny by asi k rozmnožení chleba nedošlo, stejně by asi k rozmnožení chleba nedošlo, pokud by Ondřej informaci o pěti chlebech a dvou rybách nepředal dál.

→ Někdy vidíme jen to, co nejde. Nemáme peníze na nákup chleba, není kde ho koupit atd. Všichni známe ty lidi, pro které nic nejde a nic není možné. Obvykle je nemáme příliš v lásce, ale jsou situace, kdy se i my chováme podobně. Vidíme věci jenom lidsky, vidíme to, co nejde, a v tu chvíli nás Ježíš zve: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ (Mk 6,38) Jak to zachytil sv. Marek. Není špatné si uvědomit, co všechno můžeme. Není špatné si připomenout, co všechno se nám podařilo a co se podařilo různým lidem.Jak někdy z mála Bůh koná velké věci.

→ Při jednom rozhovoru u piva v městečku Argyll ve Skotsku se dva bratři rozhodli k jedné humanitární sbírce pro obyvatele Bosny a Hercegoviny. Na přelomu tisíciletí pak jejich organizace SIR poskytla pomoc v Bosně, Chorvatsku, Rumunsku, Libérii a jinde za 10 milionů liber. V roce 2002 se pak organizace SIR začíná věnovat dětem v Malawi a zajišťuje jedno jídlo denně pro 200 dětí. V roce 2012 se tato organizace přejmenovává na Mary´s Maels a dnes poskytuje jídlo skoro 2 milionům dětí v Africe, Asii a Jižní Americe.

→ Někdy mají lidé pocit, že je třeba opustit Boha, aby se zabezpečili, aby měli všechno potřebné zajištění. Rozpustit zástupy, aby si nakoupili jídlo se zdá jediné rozumné řešení. Některé sice možná opustí síly, ale většina to přežije. Komunisté to viděli jasně, je třeba opustit Boha, aby lidé přestali hladovět. Jenže opustit Krista žádné řešení nepřináší. Známe dost lidí, kteří žijí bez Boha, kteří opustili Ježíše, aby zahnali svůj hlad, aby si koupili vše, co potřebují k nasycení, a přesto tito lidé hladoví. Pozná se to podle toho, že stále nemají dost. Není třeba opouštět Ježíše, abychom se nasytili. Jenom on může zahnat veškerý náš hlad: Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost … (Mt 6,33)

→ Jít za Ježíšem, znamená dát přednost tomu být s ním před zajištěním hmotným i duchovním. Zůstat s Kristem znamená nespoléhat se jen na lidská řešení, ale na moc Boží. Ježíš nás ovšem nevede k pasivitě, jde o to vidět všechno, co můžeme dělat, jde o to nabídnout svých pět chlebů a dvě ryby. Jde o to vidět, kolik dobra se již podařilo. Tedy posbírat všechny zbylé kousky, aby nic nepřišlo nazmar.