Možná někoho při čtení evangelia napadlo: „Ale to už jsme přece slyšeli na druhou neděli Velikonoční.“ Ano, je to tak, je to čtení z 2. neděle Velikonoční, z neděle Božího milosrdenství a tento text je v katolické a pravoslavné církvi vnímán jako ustanovení svátosti smíření, svaté zpovědi. Duch sv. totiž působí ve svaté zpovědi, tak jako působí ve všech svátostech, což je zpravidla naznačeno vztažením ruky.

Při křtu přímo vztažení ruky není, ale při svěcení křestní vody prosíme: „Prosíme tě, Bože: Ať skrze tvého Syna sestoupí do tohoto křestního pramene síla Ducha svatého…“ K biřmování patří modlitba se vztaženýma rukama a pak při mazání křižmem nemůže být ruka sevřená v pěst, ale je vztažena nad hlavu biřmovance a zaznívají ta slova: „… přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Ve mši sv. jsou pro nás ruce vztažené nad dary chleba a vína znamením, že si máme kleknout. Východní křesťané vnímají epiklesi – svolávání Ducha sv. ve mši sv. jako nedílnou součást proměňování. My západní křesťané to tak sice nevnímáme ale stejně klečíme a kněz prosí: „posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe…“ Nebo nějak podobně.

Při svaté zpovědi je vztažená ruka nebo ruce během rozhřešení, kde jasně zaznívá: „… a na odpuštění hříchů dal svého Svatého Ducha …“ Při udělování svátosti nemocných je nedílnou součástí tichá modlitba se vztaženýma rukama. Vzkládání rukou je nutný úkon při svěcení na jáhna, na kněze nebo na biskupa. Při uzavírání svátosti manželství zaznívá modlitba kněze se vztaženýma rukama, která obsahuje slova: „Vlej do jejich duše milost svého Svatého Ducha…“

Duch svatý tedy působí a koná ve všech svátostech a drtivá většina z nás nepochybuje o jeho působení při těchto obřadech. Dokonce pan kardinál Špidlík, když obhajoval papežovu neomylnost ve věcech víry a mravů vyhlášenou slavnostním způsobem, tak říkával východním křesťanům, vždyť kněz nebo biskup má také v určitých případech dar neomylnosti. Na nechápavé výrazy, jak to jako myslí, dodával: No, třeba, když uděluje rozhřešení nebo říká: „Toto je moje tělo …“

Je tedy zvláštní, že když věříme v působení Ducha sv. ve svátostech, tak moc nevěříme, že by nám třeba pomohl srozumitelně zvěstovat evangelium. A to tak, aby nejen Parthové, Médové, Elamité atd. slyšeli svou mateřštinu, ale aby ji slyšeli i Čechové, Polabané a neznabozi. Prosíme o světlo Ducha sv., jak zvěstovat evangelium těm, kteří okolo nás? Nebo už jsme to vzdali? Jsou to lidé, kteří často dovedou pomáhat, dovedou soucítit s problémy druhých, dovedou se obětovat. Jenže mají pocit, že jsou na to sami. V lepším případě připouštějí, že existuje pár lidí, kteří jim mohou pomoci.

Je zvláštní, že když věříme v působení Ducha sv. ve svátostech, tak nevěříme tomu, že by nás mohl spojovat a sjednocovat. Často ani my křesťané nevěříme tomu, že jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo. Je normální, že dojde k nedorozuměním, že se lidé pohádají, že si řeknou ostřejší slovo, že někdo je nám méně příjemný a někdo fakt nesympatický. Ano, to všechno je normální. Lidé úžasní a obdarovaní mnoha dary se někdy k sobě chovají jako nepřátelé na život a na smrt – křesťan nekřesťan. Jenže jsme pozváni k tomu, abychom byli jedno, abychom měli úctu a lásku ke každému, trpělivě se snášeli …

Věřím, že dnešní slavnost je pro nás pozváním, abychom nově uvěřili v sílu a moc Ducha sv., abychom zakusili, že působí nejen ve svátostech, ale že dává rozmanité dary. Je třeba si ovšem připomenout, že ty dary nemám pro to, jaký já jsem úžasný, ale abych mohl být užitečný. A myslím, že pokud opravdově budeme prosit o dary Ducha sv., tak nám je Bůh dá, pokud budeme prosit usilovně, upřímně a s pokorou.

Dnes mi vyvstávají na mysli především dva dary Ducha sv.: dar hlásat evangelium srozumitelně a dar jednoty. To jsou dary, které dnes církev nejvíce potřebuje, a také jsou to dary, které jakoby charakterizují Ducha sv. Duch sv. je v jistém slova smyslu jednotou Otce a Syna a je to také ten, který z Otce i Syna vychází – vychází vstříc nám lidem, abychom mohli začít Boha poznávat. Duchu sv., já nehodný hříšník, Tě prosím za jednotu našeho farního společenství, za opravdové smíření a ducha bratrství a také prosím o sílu, abychom svým slovem i životem vydávali věrohodné a srozumitelné svědectví o Bohu, který je Láska, Pravda, Cesta, Život…