„Už jsem ti říkal, že pokud nedokážeš svého pacienta udržet mimo církev, měl by se stát alespoň vášnivým přívržencem některé kliky uvnitř církve. Tím nemám na mysli skutečné články víry; čím méně jich bude znát tím lépe. … Pro nás je nejzábavnější rozdmýchávat nenávist mezi lidmi, kteří říkají „mše“, a těmi kdo říkají „svaté přijímání“ … Skvělou půdou pro naši činnost jsou také ty zcela nepodstatné věci: svíčky, mešní roucha a tak dále …“ Tyto rady z knihy C. S. Lewise „Rady zkušeného ďábla“ jako by byly stále aktuální. Jsme schopni se pohádat, zda svíčka patří tam nebo sem, zda jich má být šest nebo dvě. Případně jaký má kněz nosit ornát nebo zda by měl mít jen albu a štolu apod.

→ Také farizeové a všichni židé v době Ježíšově měli nejrůznější věci, které pro ně byli zásadní: drželi se podání předků a nejedli, dokud si pečlivě neumyli ruce; po návratu z trhu nejedli, dokud se celí neopláchli, a bylo mnoho jiného, co přejali a čeho se drželi. Na druhou stranu byli schopní si upravit Boží přikázání, tak jak se jim hodili a nahradit je svým podáním. Pán Ježíš uvádí i konkrétní příklad, co třeba říkali v rozporu s Božím zákonem: „Vždyť Mojžíš nařídil: ‚Cti svého otce a svou matku‘ a ‚Kdo potupí otce nebo matku, ať propadne trestu smrti‘! Vy však říkáte: ‚Kdo by prohlásil otci nebo matce: To, čím bych ti měl pomáhat, je „korban“, to jest dar pro chrám‘ – už mu dovolujete, že pro otce nebo matku nemusí nic udělat.“ (Mk 7,10 – 12)

→ Jedno z velkých cvičení v pokoře je, abychom přijali to, když někdo udělá něco jinak, než jak jsme zvyklí. A řekl bych, že není až tak podstatné, zda dá jinam náš oblíbený hrnek, svíčku na stole nebo kytku na oltáři. Máme mnoho nejrůznějších zvyků a není to špatná věc, protože např. zvyk v modlitbě člověku pomáhá na ní nezapomenout. Je dobré zvyknout si po sobě uklízet, zvyknout si zdravit, mýt si ruce před jídlem atd. Není problém ve zvycích, problém je v tom, když ze vztahu k druhým lidem, když ze vztahu k Bohu už zůstal jen zvyk. Když Boha uctíváme rty, ale naše srdce je daleko ode něj.

→ Je skutečně na pováženou, pokud z víry zůstal už jen zvyk. Pandemie covidu mnoho zvyků rozbila: nebylo možné jít v neděli na mši sv., bylo náročnější vykonat Velikonoční sv. zpověď, na svaté přijímání se musel člověk objednat. Někteří lidé jako by přitom přišli o víru. Nemyslím si, že by přišli o víru – tu buď nikdy neměli anebo o ni přišli daleko dříve – ti lidé jen přišli o své zvyky.

→ Vnější věci nám mohou ve vztahu s Bohem pomáhat anebo nám ho mohou komplikovat, ale důležité je naše srdce. Záleží na našem vnitřním osobním vztahu s Bohem. Pán Ježíš to říká jasně: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje …“ Pán Ježíš zde mluví především o nečistých pokrmech, kdy pak vysvětluje učedníkům: „Nerozumíte, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí? Vždyť to mu přece nevchází do srdce, ale do žaludku a odchází do stoky.“ (Mk 7,18bn) Víme, že do našeho nitra ovšem mohou přicházet i jiné vjemy, všechno to, co vidíme a slyšíme. To jsou věci, které bohužel neodcházejí do stoky, ale někdy v nás zůstávají dlouhou dobu.

→ Přes to všechno, co už jsme slyšeli a viděli, přes všechnu špínu, která v dnešní době na nás útočí, ale stále platí to, že důležité je, co vychází z našeho srdce. Jsou to špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest … nebo je to láska k Bohu a k lidem, snaha pomoci, spojovat, ocenit, chválit, přinášet radost a pokoj?

→ Nedopusťme, aby se z naší víry v Boha nebo ze vztahu k manželce či manželovi nebo k našim dětem či přátelům stal už jen zvyk. Nenechme se přemoci veškerou špínou, která je okolo nás a kterou se v této době často prodíráme a nezabráníme tomu, aby do nás vstoupila. Kéž všechno to bahno, které někdy slyšíme a vidíme odejde do stoky, abychom s čistým srdcem mohli oslavovat Krista a radovat se z jeho blízkosti. Kéž se dokážeme osvobodit od všeho, co jsou jen prázdné zvyky, kéž máme dost pokory se přiblížit Pánu Ježíši a s důvěrou prosíme: Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce, podle srdce svého.