Gilbert K. Chesterton kdysi řekl, že přijde doba, kdy lidé budou demonstrovat za to, že tráva je zelená. A my můžeme říct, že ta doba už je dávno tady. Ve Francii před několika lety proběhly velké demonstrace, že rodina je otec, matka a děti. Přesto se již druhý školní rok ve Francii vyplňuje do formuláře rodič 1 a rodič 2. Věci, které se ještě v první polovině 20. století zdáli zřejmé a neotřesitelné, jsou najednou zpochybňovány.

→ V jednom pořadu jeden kněz řekl, ale to by pak manželství mohlo znamenat třeba Vy a zde tyto tři židle. A paní redaktorka se zcela klidně zeptala: „A proč ne?“ V naší zemi ještě takové myšlenky způsobují určité rozpaky a přijdou většině lidí bláznivé, ale já se ptám: „Na jak dlouhou dobu? Jak dlouho to bude trvat, než to většině lidí přijde normální?“

→ Člověku se skoro zdá, že nauka 1. vatikánského koncilu, že existují pravdy rozumu dostupné (hlavně samotné poznání existence Boží) a že lidský rozum nebyl dědičným hříchem zcela zničen, ale jen zatemněn, je sice pěkný pokus najít cestu mezi absolutizací rozumu racionalismem a na druhé straně absolutizací víry fideismem; ale že skutečnost je jiná. Nakonec by se chtělo dát za pravdu spíše Martinu Lutherovi, když říká: „Ale děvka ďáblova, rozum, ta krásná běhna, přichází, a chce být chytrá, myslí si, že to, co říká, pochází z Ducha svatého; kdo nám pak pomůže?“ (kázání ve Wittenbergu, 17. 1. 1546)
→ Nakonec to vypadá, že pokud odmítneme svědectví bible o stvoření člověka jako muže a ženy, tak nám schází pevný bod, kterého se chytit a veškeré rozumové argumenty mohou být zpochybněny. Tím nechci popřít smysluplnost úsilí mnoha lidí hájit manželství jako svazek muže a ženy rozumovými argumenty jako např.: 1. Dítě má právo znát svůj původ a jména svých biologických rodičů. 2. Manželství je základem pro rodinu, chrání ženu a děti. 3. Muž a žena mají každý nezaměnitelnou roli ve výchově. 4. Hrozí ztráta svobody slova. …

→ Jenom mi přijde, že každý argument se dá nějak vyvrátit a popřít. Na jednu stranu je určitě dobře podpořit přirozený rozum, filozofické vzdělání a ukázat nesmyslnost destrukce myšlení. Na druhou stranu platí i to, že rozum potřebuje podporu Božího slova – bible – stejně tak jako Boží slovo potřebuje podporu rozumu, který je také Božím darem.

→ Nabourání Božího plánu s manželstvím ovšem nezačalo tím, že se zpochybňuje, že jde o svazek muže a ženy. Rozklad začíná tam, kde už se nejedná o výlučný a celoživotní svazek. Pokud odmítneme, že Kristus vrací manželství k původnímu Božímu plánu, když cituje 1. knihu Mojžíšovu: „Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.“ Tak pak už můžeme postupně odmítnout i to, že manželství je svazek muže a ženy, a nakonec i to, že je svazkem dvou lidí a skončíme u té redaktorky a tří židlí.

→ Víte, mě teď vůbec nejde o to soudit ty, kteří se rozvedli a znovu sezdali. Takoví lidé potřebují především pomoc. Mne jde o to spolu s Ježíšem bránit to, co je správné. Já sám dělám spoustu chyb a také vědomé chyby – tedy hříchy – a vím, že platí nesuďte a nebudete souzeni. Tady platí ona věta papeže Františka: „Kdo jsem já, abych ho soudil?“ Nikdo z nás nemá právo soudit člověka jako takového soud je záležitostí Boží. To ovšem neznamená, že bychom neměli pokorně poznávat, co je správné a co správné není.

→ Jsou lidé, kteří v manželství prožívají velmi náročné okamžiky, a přesto hledají cestu, jak tento vztah zachránit. Jsou rodiny, kde jeden z manželů toho druhého opustil, a on přesto vnímá, že manželský slib trvá a nemůže být jen tak zrušen. Jsou gayové a lesby, kteří neuzavřeli registrované partnerství a snaží se nežít sexuálně. Říct těmto lidem, že žádná pravidla neplatí a že vše je dovoleno není projevem lásky. Láska bez pravdy nikdy nebývá pravou láskou. Je to kudla do zad jejich snaze často tak úporné, snaze, která i mě inspiruje snažit se o to lepší. Jsou to lidé, kteří se sice dopouštějí chyb a hříchů, ale přesto svým životem svědčí o Boží lásce, o síle přirozeného rozumu a kráse Božího slova.