Nedávno jsem se stal svědkem jedné rozepře mezi otcem a synem. Vzhledem k tomu, že synovi je 18 let, tak jde o věc zcela běžnou, ovšem téma toho sporu běžné nebylo. Táta chtěl, aby mu syn pomohl očesat jablka v neděli, vzhledem k tomu, že bude brzy mrznout. Syn to vnímal tak, že v neděli přeci nebude pracovat, že láska k Bohu a zachovávání Božích přikázání má přednost před nějakými jablky ba dokonce i před láskou k tátovi. Nutno dodat, že tenhle kluk pomáhá tátovi docela hodně a že rozhodně nešlo jen o nějakou lenost.

→ Co má tedy přednost: láska k Bohu nebo láska k bližnímu? Zdá se, že dnešní evangelium mluví jasně. První přikázání je, abychom milovali Pána, svého Boha, celým svým srdcem a teprve druhé přikázání zní: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Vypadá to, že důležitější je láska k Bohu, kde milujeme Boha z celého srdce, celou duší, celou myslí a celou svou silou. A to dnešní první čtení nám ukazuje, že k lásce k Bohu patří i to, že budeme zachovávat všechny jeho zákony a příkazy.

→ Zdá se, že je to tak. Ovšem ptát se, zda je víc láska k Bohu nebo k bližnímu je asi podobně nesmyslná otázka jako se ptát, zda je víc P. Maria Lurdská nebo P. Maria Fatimská nebo P. Maria Mcelská. Je přece jenom jedna P. Maria a podobně je jen jedna opravdová láska. Ježíš nás učí, že láska k Bohu a k bližnímu se hluboce prolínají, když v 25. kapitole Matoušova evangelia říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25, 40)

→ Znamená to tedy, že druhému máme vždy pomoc bez ohledu na desatero? To rozhodně ne! To by mohlo připomínat vtip o policistech, kteří sledují, jak zloději vykrádají banku. Přiběhne k nim rozčílená paní a ptá se, proč nic nedělají, proč nezasáhnou. Oni jen pokrčí rameny a řeknou: „Když my nevíme, zda máme pomáhat nebo chránit.“ Jistěže nemůžeme pomáhat druhým v něčem, co je zlé. To není opravdová láska. Jak ovšem rozpoznáme dobro a zlo?

→ Od toho zde máme desatero, Ježíšovo horské kázání, další místa v bibli a učení církve. Možná jsou některé morální požadavky církve málo odůvodněné, někdy k nám promlouvají církevní dokumenty nesrozumitelným jazykem, ale bez učení církve i v morální oblasti se neobejdeme. Víme, že se stejnou biblí vnímají protestanté a evangelikálové požadavky Písma různě. Písmo vznikalo ve společenství církve, společenství církve vedené Duchem sv. rozhodlo, co patří do bible a společenství církve vedené Duchem nám Písmo vykládá.

→ Je nám jasné, že pomáhat někomu krást nebo zabíjet nebo někoho obelhávat, je vždy špatné, ale jak je to s těmi jablky? Jak je to s tou nedělní prací? Pán Ježíš, když porušoval sobotu on anebo jeho učedníci, tak dost často dával rozumové argumenty a připomínal, že sobota je tu jako Boží dar pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Církev nám říká, že o nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše; kromě toho se zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení. (Kán. 1247)

→ Česání jablek ze 2 nebo 3 stromů opravdu porušení nedělního klidu není zvláště, když hrozí jejich zmrznutí. Víme, že o žních dávali kněží hromadně dispens od nedělního klidu a někteří při žních i pomáhali. Ten kluk nakonec svou chybu uznal a tátovi se omluvil. Láska k Bohu a k lidem zkrátka patří k sobě a každý, kdo se je snaží oddělit, tak nakonec skončí bez lásky. Ať už jsou to lidé, kteří škrtnou Boha a chtějí dělat vše pro lidi, a pak zde máme komunismus s desítkami milionů obětí. Nebo jsou to ti, kdo škrtnou lásku k lidem, a máme zde zákoníky a farizeje, kteří nakonec ukřižují i vtěleného Boha.

→ Ovšem nebuďme k zákoníkům Ježíšovi doby nespravedlivý ten z dnešního evangelia odpověděl rozumně a sám Kristus mu říká: „Nejsi daleko od Božího království.“ Bůh nás nenechává bez pomoci a pokud opravdu chceme mít rádi Boha a druhé lidi, tak nám dává světlo, co je opravdová láska skrze bibli, učení církve, náš rozum, …