Také vám někdy vrtá hlavou, proč je ten nebo onen člověk prohlášen za svatého? Teď nemyslím to, že je ten člověk v nebi, tam bych se moc rád také dostal a každému to přeji. Jde mi o to, že někdy nerozumím, proč je ten nebo onen člověk nabízen jako příklad pro všeobecnou církev. Jsou případy, kdy mám pocit, že hlavní důvod k prohlášení svatým byla násilná smrt, a to třeba spíše za odlišnou politiku než kvůli víře. Konec konců i náš patron sv. Jiljí ve mně vzbuzuje pochybnosti.

Pravděpodobně byl Jiljí – Egidius – řek z Atén, který přišel do Francie na přelomu 7. a 8. století, který žil jako poustevník poblíž Nimes. Snad za ním přicházela laň, která ho živila svým mlékem a kterou chtěl zastřelit Gótský král, který nakonec poranil Jiljího. Je otázka, zda to bylo náhodou anebo zda chtěl Jiljí laň chránit. Král pak jako „omluvenku“ nechal Jiljímu vystavět klášter, kde se stal opatem. Je otázkou, jak to s tou laní bylo, zda to není jen pozdější lidová tvořivost, která barvitě popisuje to, že Jiljí měl rád zvířata, a možná i proto na jeho svátek – 1. září – máme v církvi Světový den modliteb za péči o stvoření.

Ano, někdy nám vrtá hlavou, proč je ten nebo onen člověk prohlášen za svatého, když nám přijde, že nevykonal nic mimořádného, nebo třeba i nějaké obdivuhodné dílo vykonal, ale v zásadě srovnatelné s tím, co udělali jiní, kteří nejspíš nikdy svatořečení nebudou. Abychom tomu porozuměli zkuste si vybavit setkání s nějakým člověkem, který je dnes už svatý nebo zemřel či žije v pověsti svatosti. Mě osobně se vybavují setkání s Matkou Terezou, Janem Pavlem II., Chiarou Lubichovou či Bohumilem Kolářem.

Tady nejde o to, jaké dílo vykonali, ale ti lidé jsou zkrátka zakořenění v Bohu. Ti lidé nemají jen nějaké lidské ctnosti, ale oni jsou skutečně Boží a už v tu chvíli, kdy jsem se s nimi setkal byli Boží. Přijde mi, že i kdyby neudělali vůbec nic, tak už jen tím, že existují, přitahují na celé lidstvo obrovské požehnání. Jako by také o nich platila slova daná Abrahamovi: „V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“

To, čím vynikal sv. Jiljí, byla dle příběhů, které se o něm vyprávějí, jeho mírnost, laskavost a drobné činy plné lásky, jeho absolutní důvěra v Boha a zakotvení v Bohu. Byl skutečně světlem světa pro mnoho lidí, kteří k němu přicházeli a hledali pomoc, radu, útěchu. Důvěřovali v sílu jeho modlitby. Pomáhal mnoha lidem už za živa, a i proto je zařazen mezi 14 svatých pomocníků v nouzi. Byl solí země a je mi líto, že jsem se s ním na této zemi nesetkal. Určitě by to bylo podobně krásné setkání jako třeba s Janem Pavlem II. Jsem rád, že jsem své kněžské působení mohl začít v kostele sv. Jiljí ve Vlašimi a že už devět let mohu být v jeho chrámu zde v Nymburce. Jiljí, který bez ohledu na sebe chrání laň, zde chrání i mě a nás všechny svou přímluvou.

Nebyl to žádný král ani kníže, a přestože bývá znázorňován s knihou, tak od něj žádné učené knihy nemáme. Byl to obyčejný poutník, pak poustevník, a nakonec pravděpodobně opat. Nezemřel mučednickou smrtí, nevíme s jistotou o žádném jeho mimořádném činu, ale Bůh si ho vyvolil, aby zahanbil mocné. Jeho pokora k nám promlouvá i po staletí, pokora a to, jak se nechá vést Bohem – z Atén do Francie, od poustevnictví k životu v klášteře.

Mnoho lidí v současné době má problém s církví, ale církev to je shromáždění Pánovo, církev to je zástup svatých, který by nikdo nespočítal ze všech národů, plemen a jazyků. To jsou v první řadě ti, kteří se stali solí země a světlem světa. Být svatým je opravdu povolání pro každého z nás. Při pohledu na některé světce máme pocit, že svatost se nás vlastně ani moc netýká, že nemáme takové schopnosti, takové nadání, takové postavení, takové předpoklady.

Když se podíváme na Jiljího, tak si člověk řekne, že by to stálo za to, abychom to zkusili – být svatí. Nenechme se zastrašit ďáblem, který ukazuje na naše chyby a slabosti, který nám strká ústa do bahna, které jsme také vyprodukovali. Nechme se uchvátit Bohem, tak jako Jiljí, nechme se Bohem vést. V pokoře a pokoji přijměme to, co pro nás Pán připravil a staňme se požehnáním pro svět. Sv. Jiljí – Oroduj za nás!