Při této mši sv. půjde deset dětí z naší farnosti k 1. sv. přijímání. Je to pěkná skupinka, ale člověk si říká, proč zde nejsou všichni jejich spolužáci? Neměli by také jít k prvnímu sv. přijímání? Pán Ježíš je má přece všechny rád úplně stejně. Je těchto 10 dětí nějak lepších než jejich spolužáci?

→ Jsou to úžasné děti, ale možná většina z nich má někoho ve třídě, kdo je hodnější a chytřejší. Přesto on nejde k 1. sv. přijímání a těchto 10 dětí ano. Proč to tak je? Napadají nás logické odpovědi: Tyto děti se narodili křesťanským rodičům, kteří chodí do kostela a ví, jaký dar je sv. přijímání. Tyto děti chodili na náboženství a účastnili se přípravy, a tak mohou jít ke sv. přijímání. Tyto děti věří v Pána Ježíše a věří, že je opravdu přítomen ve sv. přijímání, a proto mohou jít …

→ To všechno je pravda, jenže za tím vším stojí ještě Pán Ježíš, který si těchto deset dětí vybral, a všechno zařídil tak, aby dnes mohli jít k 1. sv. přijímání. Dostali jste obrovský dar. Nejen, že Pán Ježíš je váš nejlepší kamarád, ale vy víte, že Pán Ježíš je váš nejlepší kamarád. Nejen, že Pán Ježíš je vám blízko, ale on přichází přímo do vašeho srdce. Člověk jako my, ten, který nám byl podobný ve všem kromě hříchu, zároveň ale také opravdový Bůh, ten, který dal vznik celému vesmíru – mocnější než všichni prezidenti, politici, boháči a influenceři celého světa.

→ Víme, že s dárky je to různé. Jsou dárky, které jsou jenom pro mě. Třeba nějaké oblečení. Nevím, jak jste na tom vy, ale já jsem jako malý ty měkké dárky moc rád neměl. Oblečení pro kluka ve druhé třídě žádný pořádný dárek není. Pak jsou dárky, které mohu mít jen pro sebe nebo se o ně rozdělit: to je třeba bonboniéra nebo čokoláda. Pak jsou dárky, které mohu mít jen pro sebe anebo je někomu půjčovat. Pak jsou ale dárky, které mají smysl jenom tehdy, když je použiji nebo spíš si je užiji s někým druhým: třeba společenská hra nebo fotbalový míč. Pokud někdo hraje člověče nezlob se, prší, Carcassonne nebo podobnou hru sám, tak se ostatní na něj nedívají jako na sobce, ale spíš jako na někoho, kdo to nemá v hlavě v pořádku.

→ Pán Ježíš nám říká stejně jako apoštolům: „Vezměte. To je mé tělo.“ Sv. přijímání je úžasný dárek. – Je to dar, kdy nám Ježíš dává sám sebe, kdy se s námi setkává jako mocný Bůh i jako brácha, který nás má nekonečně rád. Je to dárek, který je zároveň jenom pro mě, zároveň se o něj mám rozdělit a zároveň má smysl jenom pokud si ho užiji s někým druhým.

→ 1. Je to dárek, který je jenom pro mě. – Pán Ježíš se chce setkat se mnou osobně, chce si se mnou po sv. přijímání popovídat, chce, abych mu úplně patřil. Chce abych ho i já bral jako nejlepšího kamaráda.

→ 2. Je to dárek, o který se mám rozdělit. – Kdo doopravdy poznal, kdo Pán Ježíš je, tak si to nemůže nechat pro sebe. Jsou chvíle, kdy je důležité o Pánu Ježíši mluvit, kdy se máme přihlásit k tomu, že mu věříme a že ho máme rádi.

→ 3. Je to dárek, který má smysl jenom pokud si ho užiji s někým druhým. – Pán Ježíš nás totiž učí žít ve společenství. Pokud si o Pánu Ježíši nikdy s nikým nepovídám, tak ho nikdy moc nepoznám. Zkuste si někdy popovídat s druhými, kdo je pro ně Ježíš, co s ním zažili, jak jim proměnil život. Najednou si uvědomíte, jak to prohloubilo vaše poznání Krista. Zkusme ale také my druhým sdělit, kdo pro nás Ježíš je a jak nám promlouvá do života.

→ To vaše dnešní první sv. přijímání je obrovský dar. Jenže ono každé sv. přijímání je obrovský dar. Je to dar nezasloužený, protože jak opakujeme při každé mši sv.: Pane, nezasloužím si, abys … Je to ale dar, který nás zavazuje. Zavazuje nás, abychom se s Pánem Ježíšem setkávali každý den: v druhém člověku, v jeho slově, v plnění Boží vůle, ve společenství, … Zavazuje nás, abychom se dovedli o své přátelství s Kristem rozdělit, abychom druhým řekli, co to pro nás znamená. Zavazuje nás, abychom se snažili jednat jako Pán Ježíš, abychom se mu stávali podobnějšími. Pro mnoho lidí okolo nás jsme totiž jediný Kristus, kterého oni znají.