Kolik těch žen šlo vlastně v neděli ráno – prvního dne v týdnu – ke hrobu? Dvě, jak o nich píše Matouš nebo tři, jak o nich píše Marek nebo jich bylo ještě víc, jak o tom píše Lukáš? Možná to není až tak podstatné, a proto zmiňuje Jan jen jednu jedinou: Marii Magdalskou.

V Janově evangeliu jde Marie jde ke hrobu sama a pak se sama setká se vzkříšeným Kristem. Ten, kdo první uvěří v Ježíšovo vzkříšení, je ten milovaný učedník – také sám, jednotlivec. Jako by evangelista Jan chtěl zdůraznit, že víra v Kristovo vzkříšení není jen nějaká všeobecná pravda víry. Zde jde o osobní setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Setkání, které je určitým způsobem nepřenosné, jak to zažil Tomáš, kterému nestačilo svědectví apoštolů, ale musel se osobně se Zmrtvýchvstalým setkat.

Věřím, že většina z nás zažila osobní setkání s Ježíšem – s Kristem zmrtvýchvstalým, Boží blízkost, která se nedá popsat. Ježíš pro nás přestal být postavou z knihy nebo jen nějakou historickou osobností a stal se naším přítelem, bratrem – bráškou. A i když víme, že svět nebude bez problémů, tak s Kristem to má nějak všechno smysl. A i když víme, že nejsme bez chyb, tak víme, že s Ježíšem se to dá zvládnout. Kéž si tato setkání s Kristem zmrtvýchvstalým neseme v srdci a připomínáme si je znovu a znovu.

Apoštol Jan – ten druhý učedník – uvěřil v Ježíšovo vzkříšení ve chvíli, kdy toho vlastně zase tak moc nevěděl, kdy neměl žádné pádné důkazy, kdy se se Zmrtvýchvstalým ještě nesetkal, kdy ještě nerozuměl Písmu. Stačilo mu vidět pruhy plátna a roušku, která neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Z toho, co viděl, bylo jasné, že Ježíšovo tělo nevzali zloději či někdo podobný, který by se s rouškou neskládal. Pokud pruhy plátna zůstaly neporušené a rouška byla zvlášť, tak se zdá Ježíšovo vzkříšení nejlepším možným výkladem.

Petr si musí nejspíš počkat až na večerní setkání se Zmrtvýchvstalým Ježíšem, aby uvěřil. Tomáš musí počkat ještě o týden déle. Každý z nás má svůj čas, ale ke každému z nás Bůh hledá cestu, abychom mohli uvěřit. Ovšem před nikoho z nás Bůh nestaví nevyvratitelnou skutečnost, abychom museli uvěřit. Máme svobodu – jsme svobodní.

Všichni evangelisté zmiňují, že tam jdou ženy brzy ráno, ale jen Jan uvádí, že to bylo ještě za tmy. Ano, do tmy tohoto světa, zazářilo světlo Kristova vzkříšení – To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. (Jan 1, 5) Svět je stále ještě v temnotě; bolesti, problémy, utrpení, nemoci a smrt nezmizeli. Ovšem Ježíš vstal z mrtvých a připomíná nám: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12)Ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, ten, který viděl a uvěřil, nemusí být jen apoštol Jan. Každý z nás se může stát tím druhým učedníkem, tím učedníkem, kterého má Ježíš rád, můžeme vejít do prázdného hrobu a uvěřit nově ve Zmrtvýchvstání. Potom až se obrátíme směrem od hrobu – jako to udělala Marie Magdaléna – můžeme se i my setkat s Ježíšem, který je zmrtvýchvstalý a živý. Amen. Aleluja, aleluja. Ježíš nás dnes znovu volá jménem. On vstal z mrtvých, On skutečně vstal z mrtvých! Veselé Velikonoce! Aleluja, aleluja!