„Přemnoho strastí mívá spravedlivý, jenomže Pán ho ze všech vysvobodí. Střeží a chrání všechny jeho kosti a ani jedinou mu nedá zlomit.“ (Žalm 33,20n) Ježíš na kříži vytrpěl hodně – vytrpěl všechno – a přece ho Bůh ochraňuje: Ani kost mu nebyla zlomena. I tehdy, když prožíváme mnoho bolestí a mnoho utrpení je Bůh s námi a chrání nás. Dokonce v bolestech a utrpení je nám blíž než kdy jindy.

 Bůh v Ježíši Kristu sestoupil do našich nemocí, bolestí, trápení, smrti, do našich hříchů, našeho zmaru, do naší opuštěnosti. Vstoupil do toho všeho zcela naplno, a přesto zůstává Veleknězem – ba právě ve smrti je plně Veleknězem, kdy obětuje sám sebe za naši záchranu. Svědčí o tom i jeden malý detail – jeho suknice, která je tkaná z jednoho kusu beze švů, tak jako se z jednoho kusu tkal šat velekněze.

 Ježíš vstoupil do naší největší bídy, a přesto zůstává králem. Nikodém přinesl asi 100 liber směsi myrhy a aloe. To je prosím skoro 33 kilo – takové množství balzámu přesahuje jakoukoli běžnou míru, je to královský pohřeb za přítomností dvou zámožných členů velerady do nového hrobu, což je vyjádření obrovské úcty k mrtvému. Po dramatu odsouzení Krista, kdy se zdálo, že všichni jsou proti němu, najednou vystupují dva vážení muži ze vzdělaných vrstev, kteří se během Ježíšova života k němu neodvážili přihlásit jako jeho učedníci, ale nyní o něm svědčí jako o králi, se kterým přichází Boží království a naplnění Božích zaslíbení.

 Ježíš skutečně přichází skrze vodu a krev (1 Jan 5,6), jak píše apoštol Jan ve svém prvním listě. Tedy nejen skrze vodu křtu, jak prosazovalo jedno hnutí z konce prvního století, které poukazovalo na důležitost Ježíšova křtu, učení, poselství a jeho kříž odsouvalo stranou. Není možné přijmout Krista bez kříže. Ježíš bez kříže nedává smysl. Z jeho probodeného boku vyšla krev a voda.

 Z křesťanství nelze přijmout jen nějaké vznešené myšlenky a vytunelovat z něj realitu těla – krev – Kristův kříž. Krev a voda ukazují na svátosti církve, ukazují na nás – na společenství církve, které bylo vyvedeno z probodeného boku mrtvého Ježíše, tak jako Eva byla vyvedena z boku spícího Adama. Krev a voda ale především ukazují na obrovskou Boží lásku k nám! Ježíš skutečně zemřel, jeho probodené srdce už je mrtvé. Bůh vstoupil i do naší smrti – dokonáno je – je ukončeno, dovršeno, naplněno, uskutečněno. A Ježíš odevzdal ducha. Smrt je přemožena, ďábel je poražen, cesta do ráje je otevřena a Duch svatý je už dán!