Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/03pust/04_00.htm

Nevím, jak současnou situaci vnímáte vy, ale já si říkám: Najednou je všechno jinak. Člověk zjišťuje, kolik věcí může počkat a jak se těší na to, co pro něj do nedávna bylo samozřejmé. V mém diáři přibývají škrtance a slova „dá-li Pán Bůh“ vyslovujeme v této situaci zcela vážně. Nevíme, jaký bude svět po této pandemii, ale víme, že mnohé lidi tato zkušenost změní. Děje se něco, co nezapadá do našich vzorců.

→ Když Ježíš uzdravil slepého od narození v sobotu, tak to nezapadalo do vzorců nikoho z tehdejší společnosti. Nezapadá do představ farizeů, když říkají: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Nezapadá do představ sousedů, protože neví, jak je možné, že slepý od narození teď vidí a rodiče toho slepce jsou na tom podobně. Dokonce nezapadá ani do představ toho slepce, protože udělal něco neslýchaného. Jak to ten slepec krásně vyjádřil: „… Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození …“

→ Jenže zatímco farizeové ve svých schématech zůstanou a asi i mnoho sousedů a možná i rodiče toho slepce, tak ten slepec jako jediný prohlédne nejen fyzicky, ale i duchovním zrakem a pozná a uzná v Pánu Ježíši Syna člověka a padne před ním na kolena.

→ Výrazem Syn člověka Pán Ježíš zdůrazňuje svou lidskou přirozenost, ale zároveň tím naznačuje, že je Mesiáš ba co víc: poukazuje na své Božství. Výraz Syn člověka nacházíme v knize Daniel, kde čteme: Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, … Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno. (Dan 7,13n) Není asi úplnou náhodou, že mnohé staré rukopisy bible na tomto místě uvádějí místo „Syna člověka“ výraz „Syna Božího“.

→ Ježíš nezapadá ani do našich schémat. Uzavřeli jsme Krista do našich kostelů, do nedělní mše sv., do modlitby ráno a večer a do Velikonoční svaté zpovědi. A najednou se stalo něco, o čem od věků nebylo slýcháno: nejsou veřejné mše sv. a jak to bude se zpovídáním před Velikonoci je velký otazník, a i je otázka, jak to bude s oslavou Velikonoc samotných. Jenže Ježíš je stále s námi!

→ Tak jako se neřídil předpisy o dodržování soboty, tak se zdá, jako by se přestal řídit i předpisy o dodržování neděle. Abych byl správně pochopen, tak já dál věřím tomu, že hluboce prožitá nedělní mše sv. je obrovskou pomocí pro můj vztah s Kristem, ale není to úplně to nejdůležitější. Tím nejpodstatnějším je můj vztah s Kristem jako takový!

→ V těchto dnech se hodně doporučuje duchovní svaté přijímání a je to úžasná věc. Můžeme ho vykonat například těmito slovy: „Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil.“

→ Já bych ale možná ještě přidal duchovní obětí. Obejměme Krista, vždyť jeho náruč na kříži je už 2000 let otevřená. Prohlubme v tomto nouzovém stavu svůj osobní vztah s Pánem Ježíšem. Vždyť Hospodin je náš pastýř … Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, … a papež František nás ujišťuje, že stíny, které vstoupili do našich domů se rozplynou a lidstvo v srdci raněné sjednoceno vstane.

→ Jistě je dobře dodržovat všechna opatření vlády, rady hygieniků a lékařů, udělat to, co je v našich silách, pro zpomalení pandemie, ale naší jedinou skutečnou nadějí je Kristus. Ježíš, který se i mne ptá: „Věříš v Syna člověka?“ Důvěřujeme v Krista, který boří naše představy a schémata, ale nepřestává nám nabízet svoji Lásku?