Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/03pust/04_00.htm

 

Nevím, jak současnou situaci vnímáte vy, ale já si říkám: Najednou je všechno jinak. Člověk zjišťuje, kolik věcí může počkat a jak se těší na to, co pro něj do nedávna bylo samozřejmé. V mém diáři přibývají škrtance a slova „dá-li Pán Bůh“ vyslovujeme v této situaci zcela vážně. Nevíme, jaký bude svět po této pandemii, ale víme, že mnohé lidi tato zkušenost změní. Děje se něco, co nezapadá do našich vzorců.

Když Ježíš uzdravil slepého od narození v sobotu, tak to nezapadalo do vzorců nikoho z tehdejší společnosti. Nezapadá do představ farizeů, když říkají: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Nezapadá do představ sousedů, protože neví, jak je možné, že slepý od narození teď vidí a rodiče toho slepce jsou na tom podobně. Dokonce nezapadá ani do představ toho slepce, protože udělal něco neslýchaného. Jak to ten slepec krásně vyjádřil: „… Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození …“

Jenže zatímco farizeové ve svých schématech zůstanou a asi i mnoho sousedů a možná i rodiče toho slepce, tak ten slepec jako jediný prohlédne nejen fyzicky, ale i duchovním zrakem a pozná a uzná v Pánu Ježíši Syna člověka a padne před ním na kolena.

Výrazem Syn člověka Pán Ježíš zdůrazňuje svou lidskou přirozenost, ale zároveň tím naznačuje, že je Mesiáš ba co víc: poukazuje na své Božství. Výraz Syn člověka nacházíme v knize Daniel, kde čteme: Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, … Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno. (Dan 7,13n) Není asi úplnou náhodou, že mnohé staré rukopisy bible na tomto místě uvádějí místo „Syna člověka“ výraz „Syna Božího“.

Ježíš nezapadá ani do našich schémat. Uzavřeli jsme Krista do našich kostelů, do nedělní mše sv., do modlitby ráno a večer a do Velikonoční svaté zpovědi. A najednou se stalo něco, o čem od věků nebylo slýcháno: nejsou veřejné mše sv. a jak to bude se zpovídáním před Velikonoci je velký otazník, a i je otázka, jak to bude s oslavou Velikonoc samotných. Jenže Ježíš je stále s námi!

Tak jako se neřídil předpisy o dodržování soboty, tak se zdá, jako by se přestal řídit i předpisy o dodržování neděle. Abych byl správně pochopen, tak já dál věřím tomu, že hluboce prožitá nedělní mše sv. je obrovskou pomocí pro můj vztah s Kristem, ale není to úplně to nejdůležitější. Tím nejpodstatnějším je můj vztah s Kristem jako takový!

V těchto dnech se hodně doporučuje duchovní svaté přijímání a je to úžasná věc. Můžeme ho vykonat například těmito slovy: „Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil.“

Já bych ale možná ještě přidal duchovní obětí. Obejměme Krista, vždyť jeho náruč na kříži je už 2000 let otevřená. Prohlubme v tomto nouzovém stavu svůj osobní vztah s Pánem Ježíšem. Vždyť Hospodin je náš pastýř … Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, … a papež František nás ujišťuje, že stíny, které vstoupili do našich domů se rozplynou a lidstvo v srdci raněné sjednoceno vstane.

Jistě je dobře dodržovat všechna opatření vlády, rady hygieniků a lékařů, udělat to, co je v našich silách, pro zpomalení pandemie, ale naší jedinou skutečnou nadějí je Kristus. Ježíš, který se i mne ptá: „Věříš v Syna člověka?“ Důvěřujeme v Krista, který boří naše představy a schémata, ale nepřestává nám nabízet svoji Lásku?