Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/05velikonoce/07_07a.htm

Kázání:

Také máte někdy ten pocit, že je druhému potřeba říct všechno anebo toho říct alespoň co nejvíc. Naskytne se vhodná příležitost, kdy je někdo otevřený pro duchovní témata, naslouchá nám a my nevíme, zda se tato příležitost bude někdy opakovat. Tak se snažíme tomuto člověku toho říct o víře co nejvíc. Nejraději bychom mu řekli úplně všechno, co víme, a vyprávěli mu všechny naše zkušenosti s Bohem. Zdá se nám, že pokud neřekneme všechno, tak to pokazíme a propásneme důležitý okamžik.

→ Pán Ježíš při poslední večeři takový pocit vůbec nemá. Jasně si uvědomuje, že apoštolům nemůže říct všechno a zcela otevřeně jim sděluje: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést.“ Pán Ježíš – pravý Bůh – mistr slova – vtělené Slovo – dobře ví, že není třeba, aby řekl všechno. Jsou věci, které nechává na Duchu svatém. Ubezpečuje apoštoly: „Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.“

→ Mnoho věcí se dá vysvětlit a naučit: Pythagorova věta, Archimédův zákon, Euklidovy věty apod. Mnoho věcí se dá vysvětlit a naučit i v oblasti naší víry: pět cest sv. Tomáše k Boží existenci, dějiny Izraelského národa, dějiny církve, život Pána Ježíše, Desatero, svátosti, liturgický rok, … Jenže to, zda mám matematiku nebo třeba chemii rád se zkrátka nenaučím, to mi nikdo nemůže jen vysvětlit, a přitom je to pro úspěšné studium obvykle zcela klíčové. Láska k Bohu, víra jako živý vztah, také není něco, co by šlo nastudovat nebo to stačilo jen vysvětlit, a přesto je to důležitější než všechny teologické knihovny světa.

→ Pouze Duch sv. nás může uvést do celé pravdy. Duch sv., který je Láska Otce a Syna, Pán a Dárce života, totiž dává do lidského srdce lásku. Jak píše apoštol Pavel: „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Řím 5,5)

→ Láska je největší dar Ducha sv., jak čteme ve Velepísni na lásku v listu Korinťanům. Láska zaujímá první místo mezi ovocem Ducha, jak jsme slyšeli ve druhém čtení ze závěru listu Galaťanům. Bez lásky by naše znalosti o Bohu ba i naše víra nebyly k ničemu, jak čteme v listu Jakubově: Ty věříš, že je jeden Bůh? Zcela správně. I zlí duchové věří, a přesto se třesou hrůzou. (Jak 2,19) Jak napsal sv. Augustin: I kdyby všichni přijali křest a vstoupili do církve, i kdyby všichni stavěli zdi baziliky, nic by to neměnilo na skutečnosti, že pouze láska odlišuje děti Boží od dětí ďáblových … (Kázání nad 1. Janovým listem 5, 7)

→ Tady se nejedná jen o nějaký cit. Láska znamená také něco obětovat, zapřít se. Láska znamená, že ten druhý je pro mě důležitý, že mi na něm záleží, že mi záleží na tom, jak se cítí, co si myslí, co s ním bude. Kristus říká zcela zřetelně, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. To v praxi dost často znamená, že mám na druhého čas.

→ Někdy i docela obyčejné věci se velmi těžko popisují. Zkuste někomu, kdo u vás nikdy nebyl popsat pohled z okna a pak až ho pozvete na návštěvu, tak poznáte, jak se vám to povedlo. Duchovní zkušenost se popisuje ještě hůř. Těžko se předává to, co člověk s Bohem prožil. Také mnohé pravdy víry se těžko vysvětlují. Většina z nás má ale zkušenost s tím, kdy se nás Bůh dotkl a my jsme ve světle Ducha sv. viděli jasně nějakou důležitou pravdu víry. Bylo to na chvíli, asi tak jako když blesk osvítí noční krajinu, přesto v nás tenhle pohled toto pochopení ve světle Ducha zůstává.

→ Nemusíme vysvětlit druhým o Bohu všechno, nechme se vést Duchem sv., co říct a co neříct. Úplně klidně můžeme nechat určité věci na Duchu pravdy, jak nás to učí Pán Ježíš. Daleko důležitější je zůstat v postoji lásky než všechno objasnit a vysvětlit. Pán Ježíš nevyužil mnoho příležitostí, kdy nás mohl poučit, ale využil všechny možnosti, aby nás měl rád. Kéž bychom ho následovali i v této věci.