Biblický text je celkem jasný ten dobrý pastýř je Pán Ježíš. On je tím naším dobrým pastýřem, pastýřem, který za ovce dává svůj život. Jenže my, když mluvíme o pastýři, tak tím dost často máme na mysli kněze. Je pravda, že Kristus svěřuje Petrovi, aby pásl jeho ovce a že Petr ve svém listu vyzývá duchovní představené: Paste Boží stádce vám svěřené … Tedy kněží opravdu mají do určité míry účast na pastýřské službě samotného Ježíše.

Jenže do určité míry máme všichni účast na Kristově pastýřské službě už na základě našeho křtu. Po našem křtu zazněla ta slova: A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i tebe, neboť patříš ke Kristu navěky. Místo krále můžeme doplnit pastýře. Všichni křesťané mají do určité míry zodpovědnost za své kmotřence, za své děti, za své blízké, za lidi, které jim různými způsoby, Bůh poslal do cesty.

Kněží mají sice svěcení, které jim umožňuje sloužit širším způsobem skrze svátosti. Mají rozšířenou zodpovědnost za ty, ke kterým je poslal biskup – nástupce apoštolů. Při udělování svátostí opravdu vystupují jako druhý Kristus a říkají slova, která mají dar neomylnosti jako třeba: „Toto je moje tělo …“; „Marie, já tě křtím …“ Ovšem to, že jsme si někdy z kněží udělali druhého Krista na 24 hod. denně nejen neodpovídá realitě, ale klade nesčetné nároky, kterým nikdo nemůže dostát. Tlak, který je vyvíjen na kněze není jen tlak světa kolem, ale někdy i tlak a očekávání věřících – oveček, které v něm vidí dokonalého pastýře.

Když potom kněz tomuto tlaku opravdu neodolá, tak mnozí řeknou: „Je to jen člověk a musíme to tak brát.“ Ano, to je pravda, že je to jen člověk, a navíc mnohem více pokoušený než ostatní lidé. Jenže přece různá selhání kněží nemůžeme jen takto jednoduše odbýt. Přece se nad tím nedá jen tak mávnout rukou. Má to pro nás být výzvou k daleko intenzivnějším modlitbám za kněze a troufnu si říct nejen k modlitbám, ale také k změnám našich očekávání.

Kněží potřebují naši podporu modlitební i jinou. Když v ohláškách zazní nějaká prosba, že je s tím či oním potřeba pomoci, tak by se měl člověk zamyslet nad tím, zda se to netýká mě. Jistě v mnoha případech už toho mám až nad hlavu a žádný další úkol si přibrat nemohu, ale někdy je to právě služba pro mě. Děkuji moc všem, kteří mi pomáhají, děkuji všem, kteří si naši farnost a svou službu v ní vzali opravdu za svou. Děkuji ale také všem, kdo mají od kněze ta správná očekávání. Kněží potřebují vaše očekávání, ale jsou očekávání zdravá a nezdravá.

Děkuji všem, kteří ode mě očekávají, že přijdu včas zpovídat a diví se, když to tak není. Děkuji všem, kteří mě očekávají během své nemoci či nemoci svých blízkých a neváhají mě zavolat. Děkuji všem, kteří ode mě očekávají, že se budu modlit za ně a s nimi. Atd. a tak podobně. Děkuji také všem, kteří ode mě neočekávají, že vyřeším všechny jejich problémy, že budu mít vždy dobrou náladu, že si se vším poradím a že na všechno budu reagovat s úsměvem a božským klidem atd.

My kněží také potřebujeme zakusit spolu s vámi, že Pán Ježíš je tím naším dobrým pastýřem. Potřebujeme zažít, že nás někdo má tak rád, že za nás dává svůj život, že jsme zkrátka jeho ovce. Kristu nejde o to, co z nás má – on není pastýř najatý za mzdu, nejde mu o zisk, jde mu o nás. Jemu nejde ani o naší pastýřskou službu, ale jde mu skutečně o nás – má nás rád a stojí o naši lásku. To, že nám svěřil účast na své pastýřské službě není proto, že z naší lásky chtěl něco vytřískat, tedy vyzískat, ale protože ví, že je to dobré pro nás, že my to potřebujeme.

Zajímavý je jeden nepatrný detail. Když Kristus mluví o ovcích, které nejsou z tohoto ovčince, tak říká, že uposlechnou jeho hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Tedy ne jeden ovčinec, ale jedno stádce, jeden pastýř. My někdy lidi ve světě vůbec nevnímáme jako někoho, komu bychom měli hlásat evangelium. Když už je tak začneme vnímat, tak máme často pocit, že to nejdůležitější je, aby byli začleněni do struktur katolické církve – do toho jednoho ovčince. Zkusme je spíše přivádět ke společenství s Kristem a s námi, aby bylo jedno stádce, jeden pastýř. A zajímavé je i to, že v řečtině je Kristus krásný pastýř, tedy být opravdu s Kristem je fakt krásný. Jak řečtináři vědí, krásný se řekne kalos – ano, Ježíš je kalý a nikdy nekalý!