„Všichni se pohoršíte, neboť je psáno: `Budu bít pastýře, a ovce se rozprchnou.‘ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ Ježíšova slova zde nejsou jen jako upozornění na slabost apoštolů – ví předem, co se stane – ale jsou také pozváním do Galileje. A víme, že nejen cestou na Olivovou horu Kristus říká apoštolů, že je předejde do Galileje, ale také po Kristově vzkříšení říká anděl ženám: „Jde před Vámi do Galileje, jak řekl.“ Co to znamená pro nás?

→ Každý z nás má svou Galileu to místo, kde jsme se s Kristem poprvé sešli a bylo nám s ním dobře. Galilea to je Nazaret, kde Ježíš vyrůstal. To je Kafarnaum – město Ježíšovo – kde udělal nejvíc zázraků, kde bydleli apoštolové Petr a Ondřej. Galilea to je Genezaretské jezero – nazývané také Galilejské jezero. Místo, kde lovili ryby Jakub a Jan, Petr a Ondřej, kde Ježíš kráčel po vodě. Galilea to je také první zázrak v Kaně Galilejské. Na severu Galileje pak leží Cesarea Filipova – místo, kde Kristus nazve Šimona Skalou a svěří mu klíče od Nebeského království. Galilea je zkrátka místo, kde byli apoštolové pohromadě a spolu s Ježíšem – radovali se v jeho blízkosti a zažívali mnoho zázraků.

→ Jenže teď apoštolové nejsou v Galileji – jsou v Getsemanech – a zatímco se Ježíš modlí a je smutný až k smrti, tak oni spí. Pak Ježíše zatknou a v Markově evangeliu čteme: Tu ho všichni opustili a utekli. Jediný, kdo jde zpovzdálí za Ježíšem je Petr, který ho zapře. Každý z nás někdy selže, tak jako apoštolové, ale máme se kam vrátit. Věřím, že my, tak jsme tady, máme všichni svou Galileu anebo si ji alespoň utváříme. Máme zážitky, prožitky a zkušenosti, kdy jsme byli Ježíši blízko, kdy jsme zakoušeli zázraky, kdy nás naplňovala radost, kdy jsme do hloubky chápali Boží pravdy, kdy pro nás nebyl problém dávat Boží lásku dál …

→ Velikonoce nejsou jen největší křesťanské svátky, ale jsou to také ty nejkrásnější svátky – svátky návratu do Galileje. Doba postní a zvláště Svatý týden jsou pro nás připomínkou toho, že i my jsme možná až příliš často Krista opustili, nebo jsme šli za Ježíšem jen zpovzdálí, což je nejlepší cesta k tomu ho zapřít. Jenže Velikonoce nekončí tím, že Ježíše všichni opustili. Jsou zde slova anděla, který řekl ženám: „Jde před Vámi do Galileje …“ Ano, máme se kam vrátit. Můžeme se vrátit k těm úžasným věcem, které jsme s Kristem prožili. Někdy ta nejlepší cesta dopředu je cesta zpět – lidsky viděno cesta zpět – protože jít za Ježíšem vždy znamená jít dopředu, i když osobně mohu mít pocit, že se jen vracím k tomu, co bylo a už teď nějak není a schází.

→ Vědomí toho, že se člověk může vrátit do té své Galileje. Ke všemu tomu krásnému, co s Ježíšem prožil, je povzbuzením nejen pro každého z nás osobně. Je v tom totiž i naděje, že i naši blízcí rodinní příslušníci, kteří leccos s Kristem prožili a teď nějak ochladli ve víře se dříve či později k němu vrátí. Možná úplně od Ježíše neutekli, ale jdou zpovzdálí a každou chvíli ho zapřou. Oni ho nezrazují, ale zapírají ho až příliš dlouho, až příliš často. Jenže máme naději, že i oni se jednou vrátí do Galileje a budou moci pravdivě říci na břehu Galilejského jezera, tak jako Petr, že milují Ježíše více než my.

→ Tato naděje nás ovšem nezbavuje odpovědnosti snažit se předávat dětem a mladým lidem víru a snažit se, aby si ji uchovali. Naopak! Najednou má daleko hlubší smysl snažit se, aby děti prožili s Pánem Ježíšem něco krásného. Snažit se, aby prožili krásnou modlitbu, krásnou mši sv., farní tábor, víkendovou akci, společenství křesťanů, opravdu křesťanskou rodinu … Ano, má to smysl, i když se od Krista po čase odvrátí. Má smysl, aby zažili svou Galileu! Možná přijde kříž a třeba i hodně křížů a oni utečou nebo zůstanou zpovzdálí, ale mají se kam vrátit. A jednou i oni uslyší slova anděla: „Jde před Vámi do Galileje, jak řekl.“