Co lidé očekávají od Boha? Mnoho lidí okolo nás vůbec nic. Pak jsou tu ti, kteří spolu s Járou Cimrmanem říkají: „Jsem tak velký ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.“ – A mají Pána Boha spojeného se všemi přírodními katastrofami a neštěstími dnešní doby. Zkrátka od Boha čekají leccos, ale nic dobrého. Pak jsou zde ti, kteří od Boha očekávají to, co jsme slyšeli v prvním čtení: Otevřou se oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.

→ Já asi nejvíce od Boha očekávám jeho blízkost, že on bude se mnou a já s ním – nyní i vždycky i na věky – že dá smysl všemu mému snažení, že mi pomůže a že mi dá sílu zvládnout to, když něco nezvládnu. A také od Boha očekávám, že se dotkne mých očí, uší a jazyka a řekne své: „Effatha!“ – „Otevři se!“. A já budu správně vidět, slyšet i mluvit.

→ Ježíš prochází územím Desetiměstí – tedy krajem pohanů na východ od Galilejského moře – tedy správně jezera. Přivedou k němu člověka, zřejmě pohana, který je hluchoněmý a prosí ho, aby na něho vložil ruku. Je zvláštní, že ho neprosí, aby ho uzdravil, ale aby na něho vložil ruku. Vkládání rukou je v bibli znamením požehnání, pověření, předání určitého úřadu nebo služby, znamením Božího příklonu k člověku, … a Ježíš dosti často skrze vzkládání rukou uzdravuje.

→ Je otázka, co chtějí po Pánu Ježíši ti pohané, kteří k němu přivedli hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Nejspíš po něm jinými slovy chtěli jen to, aby ho uzdravil, protože se doslechli, že tenhle Ježíš Nazaretský uzdravuje vkládáním rukou. Jenže s vkládáním rukou jsou opravdu spojeny i mnohé další věci a někdy dokonce daleko podstatnější než je zdraví. Je to především znamení požehnání, znamení Boží blízkosti. Mnohdy prosím Boha o spoustu konkrétních věcí a je to dobře. Pán Ježíš říká: „Proste a dostanete …“. Jenže je důležité nezapomínat a prosit o Boží blízkost, prosit Ježíše, aby na mne vložil ruce.

→ Víme, že ne všechny modlitby za uzdravení jsou vyslyšeny tak jak my si představujeme. Mnoho dalších našich modliteb zůstává podle nás nevyslyšeno. Je to dáno různými věcmi: Někdy Bůh zkouší naši vytrvalost. Jindy neprosíme v souladu s Boží vůlí. Pak jsou situace, kdy proti stojí svobodné rozhodnutí druhého člověka apod. To ovšem neznamená, že bychom se neměli modlit třeba za uzdravení, úspěšnou operaci nebo za ochranu před nějakou přírodní katastrofou. Možná by ovšem i naše modlitba mohla znít jako prosba, aby Ježíš vložil svou ruku.

→ Pak totiž i v situaci, kdy se nikdo neuzdraví, přijde tornádo a pojišťovna zaplatí třetinu, nemusíme být zklamáni z toho, že naše modlitba byla k ničemu. Můžeme totiž zažít nezvyklou Boží posilu a pomoc se s tím vším vypořádat, a nakonec to zvládnout. Můžeme zažít úžasný pokoj ba i štěstí pro které lidsky viděnou nejsou vůbec žádné rozumné důvody.

→ Prosím tedy, aby Kristus vložil svou ruku na tolik bolestí, o kterých vím, na bolestné situace mých blízkých, příbuzných, přátel, lidí z farnosti i mnoha dalších. Prosím, aby Ježíš vložil svou ruku na všechny bolesti lidí ve světě, o kterých nevím anebo je znám jen z televizních zpráv. Prosím, aby na mě vložil svou ruku a řekl své: „Effatha!“ – „Otevři se!“. A já správně viděl, slyšel i mluvil.

→ Jednou z důležitých věcí pro moji službu je, aby dovedl dobře naslouchat lidem, abych viděl, kde je problém a zas na druhou stranu, abych viděl vše dobré, co se děje. Je důležité, abych měl správná slova pro různé lidi v nejrůznějších situacích. Ovšem není to důležité pro nás všechny? Není totiž zas až tak potřeba, abychom poučovali Ježíše, jak má to nebo ono dopadnout a co je nejlepší. On to totiž ví daleko lépe než my. Na nás je prosit Krista, aby na nás vložil ruce a řekl: „Effatha!“ – „Otevři se!“. A my mohli správně vidět, slyšet, mluvit i jednat a mohli si být jisti Boží pomocí a požehnáním.